www.BRAKEMON.cz - Zoo de Beauval

A je za náma! Poctivé, horké, .......a krátké.

Proteklo mnoho "tekutin" a energii jsme mohli dočerpat v mnoha krásných dnech, v příjemné společnosti přátel. Díky Vám všem za všechny hezké dny tohoto léta.

Z mnohých akcí se už jen letecky dotknu několika poznatků, které mne potěšili, více nebo naopak méně, ale které i vedou k některým úvahám a zamyšlením.
Letošní zkoušky z norování, tardičně v tento letní čas pořádané slovenským Klube teriérů a foxteriérů, se letos po několika vydařených ročnících přestěhovaly do jiných, možná i nových tradičních? prostor. Přes mé počáteční rozpaky (jsem stará konzerva a na novinky a změny mne příliš neužije:) musím říci, že organizace šlapala jako tradičně excelentě a místo pořádání se mi velmi líbilo. V časech klidu - mezi jídlem, pitím, jídlem, spánkem, pitím, jídlem, nakouknutím na noru, jídlem, pitím....mohl si člověk nechat pohled klouzat po lahodném okolí travnatých luk, s krásnou kulisou modré oblohy..... Nadšení u mne vyvolalo zejména objevení sprchy pro veřejnost (což zejména ženského pohlaví znalí návštěvníci akcí lesních chat a mysliveckých zařízení a jiných obdobných kulturních prostor, jistě pochopí:) ale také vleikánský zastřešený prostor pro případ nepříznivého počasí i slunečního úpalu. Počasí nám letos přálo ukázkově a tak snad se nenašle jeden jediný "zádrhel" na celé vydařené akci. Ano, vlastně....okolní louky v ten čas hostily snad stovky žab. A ty žáby v noci dělaly takový randál, že se prostě nedalo venku spát! (Někteří teda tvrdí, že to bylo nedostatečnou hladinou alkoholu v krvi:)

O pár týdnů později, taky již tradične, jsme v přátelském duchu - zejména bordrařském:) oslavovali v dokonalém prostředí "svátky Cyrila a Metoděje" a ti, kdož je slavili poctivě, slavili od pátku až do nedělního odpoledne. Krásné svátky to ale máme. Myslím, že za všechny můžu poděkovat za bezvadnou organizaci!

Ač výstavní kynologické megaakce již pár let poctivě pokud možno vynechávám, letos jsem po nějakém čase opět jednu navštívila, jako chovatel svého odchovu a jeho vystavovatel. Byla jí mezinárodní výstava Intercanis. Člověk občas musí vstoupit i tam, kam ho to příliš neláká, aby se ujistil, že ke své nechuti má důvod. A ten na sebe nenechal dlouho čekat.
Všem je dnes známo, co taková akce "stojí peněz" kapsu vystavovatele. Celexa: Drug Description I proto volíme pečlivě a uvážlivě, které navštívíme. Kamarádka si pro příznivé reference vybrala akci se zajímavým rozhodčím. Měla štěstí. Border teriéři v sobotní den měli avízovaného rozhodčího v kruhu. Na rozdíl třeba od kokrů, kde původní finská delegátka byla v propozicích po uzávěrce změněna na rozhodčí ze Slovenska a v reálu se vystavovatelé opět dočkali čekého rozhodčího, který u nás v kruhu není ničím neobvyklým (což jistě potěší ne jen ty, kdož jezdí "na rozhodčí", ale i ty, kdo sbírají tituly pro udělní šampionátu a opakovaně se neplánovaně setkávají se stále stejným posuzovatelem - že by účel naší střešní organizace, který donutí vystavovatele, kterých rapidně po desítkách až stovkách ubývá, vytáhnout za další akci další peníze ze svých kapes??) Rozhodčí v kruhu bordrů měl přiděleno k posuzování 126!! psů různých plemen. Počet již tak poměrně vysoký. Ihned po příchodu posuzovatele jsme se dozvěděli, že k již takovému počtu mu organizátor neplánovaně přiděli ještě dalších 20 zvířat k posouzení. Rozladění nad tímto krokem bylo na rozhodčím citelně poznat. Nední divu. Kolik pak mohl v daném čase pro posuzování věnovat jednotlivým psům?? Nehledě k tomu, že např. rozhodčí, který není specialista na dané plemeno se nad jeho posuzováním musí i déle rozmýšlet, aby psy ohodnotil správně? A tak se stalo, že z plánovaného kvalitního posouzení sešlo. Rozhodčí neměl čas si jednotlivé psy ani prohmatat, což při vší úctě k jeho osobě, bylo na výsledcích posuzování poznat.
Když už nemají soudnost organizátoři, možná by měli se začít zamýšlet nad takovými podmínkami samotní rozhodčí, protože vystavovatelé zřídka kdy budou své negace z posuzování obracet vůči organizátorům, ale právě vůči rozhodčímu. A věřím, že každému posuzovateli záleží na tom, aby jeho práce v kruhu byla majiteli, chovateli i vystavovateli hodnocena a příjmána kladně. Dostáváme se však bohužel do spirály, kdy rozhodčí často nad nevhodnými podmínkami k posouzení (ať již velikost kruhu, počet psů,...) raději mlčí, byť jim jde o jejich kvalitní jméno, než aby si "rozhněvali" organizátora, protože příště je tento nepozve a rozhodčí přijde o své peníze, možnost hladkat si v kruhu ego a jiné příjemnosti...... Ti kdož na takové věci netrpí, neměli by asi začít zvažovat si svou vlastní rozhodcovskou čest chránit? Nedá se čekat, že když jí dají všanc penězuchtivým organizátorům, že někdo to udělá za ně.

Aby to nevypadlo, že má úvaha pochází z ublíženého dojmu, že jsme neuspěli:) fena kamrádky Bona Venia Brakemon získala res. CAC, což v řadě známek velmi dobrých a dobrých můžeme určitě počítat za úspěch:) Jen si nejsem jistá, zda tento výlet za úspěšný považovala také majitelka feny, která doslova za pár sekund pozornosti rozhodčího "vyhodila" téměř 1500 kč? A to má štěstí, že měla na výstavu relativně krátkou cestu!

V létě je všeho víc než dost. Proto doslova na poslední chvíli jsem vyšetřila čas abych na skok zajela okouknout první setkání bordrařů pořádané nově vznikajícím klubem pro plemeno Bordet terier klubem CZ. Akivita založení nového klubu, tak jako u všech plemen kde se tak děje, vyvolala v příznivcích plemene rozličné názory a postoje pramenící ať již z osobních sypmatií či nesmypatií lidských aktérů, z rozdílností názorů na fungování nového a stávajícího klubu nebo z jiných důvodů. Všichni mají na své názory právo a mají také právo se podle nich chovat. Mají právo tuto aktivitu nepodpořit, nebo naopak se k ní přidat. Stejně tak by měl

Zoo de Beauval

PODĚLTE SE O NAŠI VÁŠEŇ PRO ZVÍŘATA!
a také…

Ponořte se do prostoru, kde vládne příroda, kde jsou zvířata středem světa

Objevte více než 35 000 nádherných zvířat 800 druhů v obrovském zeleném parku o rozloze 44 hektarů

Překvapte vzácná zvířata, divná zvířata, fascinující zvířata, vzácná zvířata, nepředvídatelná zvířata ... hýčkaná zvířata!

Prožíváte sen vstupem do bot léčitele na jeden den

Prozkoumejte novou tropickou kopuli , svěží zeleň navrženou pro pohodu vzácných druhů

Posunout vás před širokýma očima a radostí dětí ... i dospělých!

Něžně před pochoutkou velké gorily, která jemně vezme své novorozené dítě do náručí

Směje se na kotrmelce pandy nebo pronásledování orangutanů a gibbonů

Chránit ohrožené druhy : každý z vás, při vstupu do naší zemi, se stává herec v ochraně biologické rozmanitosti , po našem boku

Cestování v našich exotických hotelech

HOTEL
"LES JARDINS DE BEAUVAL"
Hotel «Les Jardins de Beauval» vás přivítá ve výjimečném prostředí a potěší vás indonéskou atmosférou. Pokoje jsou prostorné a zdobené upřesněním a jsou rozloženy v elegantních kruhových pavilonech, zatímco venkovní bazén nabízí příjemné relaxační chvíle. «Les Jardins de Beauval» má také lázně, restauraci a koktejlový bar.

5 minut pěšky od ZooParc de Beauval

HOTEL
"LES PAGODES DE BEAUVAL"
Hotel «Les Pagodes de Beauval» vás zve k autentickému cestování s čínskou výzdobou. Ponoření do Středního království, které se rozprostírá v zenových zahradách a lagunovém bazénu… Radostné pozvání k relaxaci a klidu. Hotel «Les Pagodes de Beauval» má také lázně, restauraci a koktejlový bar.

5 minut pěšky od ZooParc de Beauval

HOTEL
"LES HAMEAUX DE BEAUVAL"
Nachází se v centru středověkého města Saint-Aignan, rezidenční hotel «Les Hameaux de Beauval» vede rodinu a přátele k cestování po celém Asii. Některé obrovské byty 1 až 3 pokojů v centru soukromé zahrady nabízejí velmi přátelské pobyty.

10 minut jízdy autem od ZooParc de Beauval

HOTEL
"LES HAUTS DE BEAUVAL"
Hotel «Les Hauts de Beauval» vás přivítá v africké atmosféře. Od afrických voskovaných tkanin po dřevo balkonů se předpokládá, že vám vše nabídne rodinné ponoření do srdce africké savany. «Les Hauts de Beauval» má také restauraci a koktejlový bar.

5 minut jízdy autem od ZooParc de Beauval

PŘEHLÍDKY A AKTIVITY

Přehlídky se konají od března do listopadu.
Dva amfiteátry hostují "Les Maîtres des Airs", úžasnou show ptáků
a "L'Odyssée des lions de mer", představující agilní lachtany!

"MASTERS OF THE AIR"
V srdci prostorného venkovního amfiteátru s kapacitou 3 000 lidí létá nad hlavami publika v úžasné choreografii 500 ptáků .
Sovy, jeřáby, pelikáni, čápi, ibises, marabous a papoušci se připojí k baletu dravých ptáků, aby nám dali nezapomenutelnou show s oslnivým finále!

DNEŠNÍ ROZVRH

"THE SEA LIONS ODYSSEY"
V kouzelném prostředí našeho vodního amfiteátru, plně zrekonstruovaného a vybaveného skluzavkou a skokanským můstkem, předvádějí agilní a hraví lachtani svou šikovnost a rovnováhu během show „L'Odyssée des lions de mer“.

ANIMACE
Po celý den se naši koordinátoři vzdělávání setkávají s návštěvníky ZooParc, aby je informovali o životním stylu a návycích druhů žijících v Beauvalu. Témata a plány se liší v závislosti na ročním období.

ZooParc de Beauval je otevřen každý den po celý rok od 9:00.
Během přeplněného období je ZooParc otevřena v 8 hodin.
Celý den je nutné navštívit 40 hektarů zoo.

Doporučujeme, abyste dorazili poměrně brzy ráno, abyste si užili to nejlepší ze zvířat. Přesto je možné provést návštěvu v kratším čase, ale minimálně 5 hodin je vysoce doporučeno, s přihlédnutím k harmonogramu ptačí výstavy „Les Maîtres des Airs“ a přehlídky lachtanů «L "Odyssée des lions de mer".

RESTAURACE
Rychlé občerstvení nebo samoobslužná kantýna, sendviče nebo teplá jídla: v zoo je rozmístěno patnáct stravovacích míst (pouze na oběd).
Nejsou otevřeny denně; podívejte se na informační tabuli u vchodu do zoo nebo na náš mobilní web. Tak? Na místě nebo odnést?

MOBILNÍ APLIKACE
Pro usnadnění vaší návštěvy si stáhněte aplikaci ZooParc de Beauval !

Pomůže vám vést vás ZooParc a objevit mnoho různých živočišných druhů. Aplikace zodpoví všechny vaše otázky: Kde jsou pandy? Jak se dostat do oblasti Hippopotamus? Jsou asijské vydry v blízkosti mé polohy? Jak se mohu dostat k rovníkové kupoli? Díky aplikaci se pohyb v zoo stane dětskou hrou! Nečekejte tedy, až si jej stáhnete, a jděte jako vítr na nejvzdálenější místa parku!

Lepší než kompas!

SLUŽBY
Půjčovna kočárků, uzamykatelné skříňky, prostory pro piknik, parkoviště:
Návštěvníkům ZooParc de Beauval je poskytováno mnoho služeb.

VÍTEJTE U ZAHRANIČNÍCH NÁVŠTĚVNÍKŮ

MALÉ DĚTI

Uvnitř zoo jsou povoleni vodicí a asistenční psi. Pouze tropické skleníky a čínská oblast jsou jim zakázány a budou muset být navštíveny střídavě: zatímco pes je držen mimo tyto oblasti, jeho majitel je může navštívit s jedním z jeho společníků, a pak držet psa venku.

DOSPĚLÍ HOSTÉ
Uličky zoo lemované stromy jsou stinné a plné lavic, které umožňují časté přestávky. Obě představení Beauval mají být objevena od amfiteátrů s mnoha místy.

PIKNIKY
V zoo jsou zakázány pikniky. Na parkovišti je k dispozici 300 míst k sezení s lavicemi a stoly. Je možné vstoupit do zoo a vyrazit na piknik, ale při cestě ven z obchodu musíte bezpodmínečně získat razítko.

BEAUVALSKÝ MRAK
Naše stanice jsou zdarma k dispozici po celý rok, s výjimkou ledna. Od slonů k lvům, létání nad parkem na palubě lanovky! Užijte si výjimečný a panoramatický výhled na naše zvířata.

FACIAL MISTERS
Skvělá přestávka pro návštěvníky ... Vedle terasy restaurace „Kilimandjaro“, čínské oblasti a šimpanze, velké mlhavé obličeje ochladzují děti a dospělé během letní návštěvy ZooParc. Když teploty stoupají, neváhejte a zastavte se!

SKŘÍŇKY
Skříňky jsou k dispozici u vstupu do zoo. K jejich uzavření je nutné přinést minci 0,50 EUR.

DOMÁCÍ MAZLÍČCI
Zoo není procházkou pro psy a domácí zvířata. Proto důrazně doporučujeme, abyste s nimi nenavštívili park. Pro více informací nás prosím kontaktujte na čísle 0033 254 755 000.

METEOROLOGICKÉ PODMÍNKY
Ať už je počasí jakkoli, vždy je příjemné navštívit Beauval. Za deště je stále přístupných mnoho přístřeší, zejména čtyři široké tropické skleníky v zoo. Když je velmi horko, návštěvníci si užijí různá stinná uličky a zalévání míst, která rozkládají park. V závislosti na klimatických podmínkách se některá zvířata mohou rozhodnout jít do svých ložnic, ale zůstanou viditelná skrz arkýřová okna.

OBCHODY
Tři obchody nabízejí spoustu produktů spojených se ZooParc de Beauval a ochranou přírody. plyšové hračky, knihy, DVD, tiskoviny, textil, tašky, hry, šperky, sbírky medailí ... Mnoho suvenýrů a nápadů na dárky !!!

UBYTOVÁNÍ
Balinese, Vietnamci, Číňané nebo Afričané: «les Hôtels de Beauval» vítá návštěvníky ve čtyřech různých teplých atmosférách s rafinovanou výzdobou. V blízkosti zoo vyberte svou oblíbenou změnu krajiny…

INFORMAČNÍ PULT V CESTOVNÍM RUCHU
Informační středisko cestovního ruchu, které je otevřené od dubna do listopadu a nachází se u vchodu do zoo, nabízí širokou škálu dokumentace k objevování kulturních a kulturních památek regionu.

PRVNÍ POMOC
Zaměstnanec první pomoci jde po celém ZooParc a poskytuje primární péči. V případě potřeby ho terénní pracovníci rychle upozorní (cateringoví pracovníci, zookeepers…).

Kde je zoo de beauval tarif ?
Beauval ZooParc se nachází v departementu Loir-et-Cher (41), jižně od města Blois, na půli cesty mezi Tours a Vierzon.

Zooparc de Beauval, v top 5 z nejkrásnějších zoologických zahrad na světě
Zooparc de Beauval byl zařazen do top 5 z nejkrásnějších zoologických zahrad na světě. V nádherném prostředí velmi zelené krajiny procházíme od objevu k objevu, od překvapení k překvapení: 4 tropické skleníky, africká savana, prostor věnovaný Číně, upravené ostrovy, panoramatické bazény ...

Přišli jsme se podívat na obrovské pandy (a jejich dítě, Yuan Meng), koaly, bílé tygře nebo tasmánské ďábly. Téměř 40 let rodina Delord píše historii Beauval ZooParc, mimořádného zvířecího parku zaměřeného na ochranu a ochranu živočišných druhů.

Beauval ZooParc je velmi usiluje o ochraně ohrožených druhů. Se zhruba 450 narozeními ročně se zoo pravidelně účastní prvních kroků mnoha dětí. Vždy obnovená radost a skutečná naděje pro ohrožené druhy. Každé narození představuje událost o to důležitější, že tyto druhy jsou registrovány v rámci evropských šlechtitelských programů (EEP), které definují prioritní zvířata pro reprodukci.

"Beauval Cloud", 1. lanovka v zoo ve Francii

„Beauvalský mrak“, který byl slavnostně otevřen v roce 2019, vám umožňuje vidět park shora a propojit dva strategické body, geograficky naproti: území slonů nedaleko pand a La Terre des Lions.

Mimo praktickou stránku nabízí gondola úchvatný výhled na nosorožce, žirafy, hrochy nebo dokonce lvy parku. Všimněte si, že tento dopravní prostředek je tichý, protože je 100% elektrický. Je také nejekologičtějším prostředkem veřejné dopravy s nejnižšími emisemi CO2.

Tasmánské ďábly

Nové druhy hostované v zoo Beauval ZooParc v roce 2019 jsou v parcích jen velmi zřídka zastoupeny tasmánské ďábly : v Evropě je vítají pouze 4 v Evropě. Tasmánský ďábel je legendární zvíře endemické na ostrov Tasmánie v Austrálii. Podsaditý savec, velký jako malý pes, vděčí za své jméno děsivému volání, které vydává, aby zastrašil své soupeře. Beauval vítá tento ohrožený druh v rámci evropského šlechtitelského programu (EEP).

Jaká zvířata vidět v Beauvalu?
Přijíždíme do Beauvalu, abychom pozorovali mimořádná zvířata , z nichž některá jsou ve Francii jedinečná : koaly, stromová klokani, okapi, manatees, hroši, tygři a bílí lvi ... aniž bychom zapomněli na slavné obří pandy a jejich dítě Yuan Meng ,

Během vaší návštěvy nezapomeňte najít plány mnoha událostí, které interpunkci dne. Animátoři vám řeknou vše o vašem oblíbeném zvířeti a můžete klást jakékoli dotazy.

Dozvíte se například, že na rozdíl od všeobecného přesvědčení gorily nejí banány, hyeny nejsou jen mrchožrouti, koaly spí více než 18 hodin denně a sloni afričtí se koupají pouze v deštivém počasí ... Nesmíme nechat ujít, velmi působivé, jídlo divokých zvířat !

„Mistři oblohy“, velkolepá přehlídka ptáků
V zeleném divadle se na 3 000 sedačce nachází nová show volně létajících ptáků : Les Maîtres des Airs! Pelikáni, jeřáby, čápi, ibis a marabouti se připojují k leteckému baletu dravců ... Okouzlující podívaná spojující téměř 200 ptáků. Děti to milují!

Kdy navštívit Zooparc de Beauval?
Celý den návštěvy je nutný k plné návštěvě Beauval ZooParc . Naše rada: přijďte brzy ráno a využijte co nejvíce zvířat! Pokud můžete, přijďte během týdne, abyste se vyhnuli davům.

Jak se dostat do Zooparc de Beauval?
Jaká je nejbližší stanice k Zooparc de Beauval?

K dosažení Zooparc de Beauval jsou k dispozici 3 stanice. Nejbližší stanici Beauval je TER stanice Saint-Aignan - Noyers-sur-Cher , jen 8 km od zvířecího parku Beauval.
Pak vezměte kyvadlovou dopravu do ZooParc (7 raketoplánů ráno a 7 kyvadlových autobusů večer).

Vlakové nádraží Blois SNCF je od Beauval vzdálené 45 minut. Od 30. března do 3. listopadu pak kyvadlová doprava spojí stanici se Zooparcem (cesta 3 € jednosměrně a 6 EUR zpáteční cesta, doba trvání 1 hodiny).
Stanice TGV St Pierre-des-Corps se nachází 55 minut od Beauval.

Naše rada : region Blois je velkolepý, pojeďte vlakem do Bloisu a rezervujte si auto a objevte okolí na víkend.

https://www.tarifs.org/zoo-de-beauval-tarif

Nedivím se mnohým dnešním chovatelům při kynologickém dění v naší zemi, že se snaží najít si "svou" cestu a své možnosti jak v této kynolgické džungli chovat tak, jak jim velí srdce a rozum, bez různých "paňáců" nad nimi. Ve světě zájmové činnosti a naší zábavy, kde bují korupce stejně jako v politice, kde si členové předsednictva naší střešní organiazce příjímají úplatky a podle nich "řídí" NÁŠ (nikoli jejich!!) kynologický svět, kde vrchní představitelé klubů si dovolí mnohdy zhýralosti nejvyšší, jako vědomé a účelové překrytí feny již kryté jiným plemeníkem, kde "po dvoře" poradců chovů a předsedů běhají psi, jejichž rodokmen ani z 50% neodpovídá skutečnosti, a kde nic z toho ona "vrchnost" střešní organizace nemíní řešit ve prospěch řadových chovatelů a psů s průkazem původu, ale také nedělá nic proti neuvěřitelnému množení psů v množírnách, psů bez původu a kvantu chudáků v útulcích jen s odbytím, že "toto" se jich netýká! Překvapivě se však dozvídáme, že mnoho chovatelů, kteří desetiletí se snažili svůj chov vést podle pravidel tak, aby mohli na své odchvy získat půrkaz o pvůdou FCI končí jako chovatelé psů bez PP, protože na chov psů s PP již nemají "finace". Místo aby se orgány ČMKU zaobíraly takovými skutky, které podpoří chov psů s PP a omezí nekalé množení psů bez PP, zajímají se mnozí v čele naší organizace jen a pouze o své vlastní výdobytky!

Česká kynologie je poněkud (díky pár figurkám, které odmítají respektovat rozhodnutí většiny) "popletena". Vím, že náprava je těžká, ale věřím, že je možná. Doufám, že i bordraři budou mít tu možnost se za čas rozhodnout, kterému z klubů dají svou důvěru a kdo jim jde "na nervy".)...a třeba se někteří ještě dožijeme toho, že budeme moci chovat svobodně natolik, že nebudeme muset skládat poklony zvoleně vyvoleným žádným......??

Jsem šťastná, že můj svět naplňují různé zájmy a nemusím se uchylovat jen k módním monotónním diskuzím o psech na "fejsu", ale mohla jsem po mnoha, mnoha letech navštívit třeba i letní kino. Obloha byla krásná, sametově černá a plná hvězd. Děkuji Evženovi a Šárce, že tady kousek "jsou" a můžu se s nima kamarádit:) a taky s jejich dalšími koňáckými přáteli.... Také se mi jistě bude hodit, že jsem se konečně naučila kouřit vodní dýmku. Jeden jistě neví, co v životě bude potřebovat.) Děkuji kamrádce Alence a jejímu synovi, kteří mne uvedli do vůní a tajů čajoven. Jsou okamžiky, na které se nezapomíná....

Za skvělý den musím bezesporu nazvat ten, který jsem strávila na přehlídce fríských koní, na svodu pořádaném CSFHO 07. 09. v Hradištku u Sadské v příjemném areálu jezdecké školy Equus Kinsky. Počasí bylo pohádkové, koně byli pohádkoví ještě více a příjemná atmosféra tvořená všemi lidmi k tomu vykouzlila malebně krásný den. Místy mi přiznávám, běhal mráz po těle. Poděkování tedy patří organizačnímu týmu, ale i vodičům koní, které nekryticky obdivuji za jejich ne jen fyzické výkony ale i mnohdy viditelnou radost a nadšení z jejich "práce". Musím říci, že tito "běhací muži" sice nespadají do kategorie mých typů, protože by se ke mě svou konstitucí vůbec nehodili:), ale o to víc obdivuji, kde ve svých útlých tělech nachází tolik sil zvládnout mnohdy hůře (neřku-li špatně) spolupracujícího fríského koně, který v pohybu připomíná létající dělovou kouli.
Parádní černí koně, nablýskaní tak, že po doteku ruky by jim na těle zůstávaly ťápoty, vlající hřívy, energie čisčící ze snahy se pořádně rozběhnout a u těch opravdu TOP i z té chuti "ukázat se", byla elektrizující. Kulisa v podobě komisařů v buřinkách a bíle oděných vodičů dotvářela skvělý obraz. Tuto harmonii bohužel na závěr skvělé show kazili samotní majitelé úspěšných koní, kteří se vedle nich v předvadišti ukazovali při vodění a přebírání v úborech hodných, řekěme, když lépe, všedního oděvu. Muži i ženy v ryflích a různých kraťasích s triky, vedle byť uhoněného ale "ošlajfkovaného" vodiče, slečna v kapri elesťákách ve sportovním triku na nohou s čímsi podobnému plážové obuvi aj. modifikace společenského oděvu, který bych u takové akce předpokládala, mne toršku zklamalo. Jediná dáma přišla si pro svého krásného koníka v klobouku! Díky za to, vím, že to jde!
A moc se těším na příští ročník!

cheval

zoo

Psí svátky v krásný letní víkend.

Letos tomu chtělo, že po dva víkendové dny se konaly dvě prestižní výstavní akce. Ve slovenském Báči se konala Speciální klubová výstava anglických kokršpanělů, která hostila atraktivního anglického rozhodčího, pana M. Masterse, který jetaké pozván k posuzování kokrů v roce 2015 na Crufts, a v neděli byla pořádána speciální výstava border teriérů ve Štokách u Jihlavy, kde feny posuzoval ing. R. Kanás ze Slovenska a psy pan Z. Kitliński z Polska.

Slovenské akce mám roky ve své oblibě a tak po loňské návštěvě v Báči i letos, zejména při přečtení jména rozhodčího, jsem se rozhodla tuto se svými psy absolvovat. Náš černý mladý pes navíc ve svých dvou a půl letech již by měl i splnit nějaké ty podmínky k uchovnění, a tak jsme se v pátek vydali vstříc těmto dvěma akcím.
Jelikož z duše nesnáším ranní vstávání, ráda jsem využila možnosti si cestu v pátek zpříjemnit návštěvou kamarádky (Domesday), která do noci se mnou vydržela „kvákat“ při finální přípravě Rawela i přežila mé nervové šílenství, když jsme ráno cestou trošku zabloudili. Děkuji:)
Ráno nás v kruhu pod stromy, které poskytovaly blahodárný stín uvítal přepychově sečený anglický trávník, „klubová“ snídaně a milé přijetí. Pan rozhodčí s typickou anglickou přívětivostí a odborností s přehledem odposuzoval 55 přihlášených psů, při čemž jsme se přesvědčili, že ani tituly nebyly udělovány nijak automaticky.
Velmi mi polichotila jeho slova na adresu mého černého pokladu o jeho správném typu. Jeho slov si velmi vážím. Musím také poděkovat majitelům mých dalších dvou odchovancům za ochotu strávit zde s námi čas. V katalogu jsme tak měli sice „jen“ tři zástupce našeho chovu, ale jako chovatel si cením jejich předvedení, protože jsou „čistými Brakemony“, když již i jejich rodiče jsou mými vlastními odchovy. Toto je pro mne nejvyšší stupeň chovatelské práce – kvalitní odchovy rodící se z našich vlastních psů.

Po výstavě jsme spěchali zpátky, protože nás čekal ještě přejezd za kamarády do Štok, kterým děkuji za příjemně strávený večer. Hodně se jsem s vámi zase zasmála:)

I když v noci přišla přeháňka, ráno na výstavě nás vítalo sluníčko. Asi všichni jsme doufali, že se nebude opakovat loňský propršený ročník. Počasí letos bylo téměř ukázkově ideální.
Feny – a tedy i oba

Přiznávám svou počáteční nedůvěru v posuzování polským rozhodčím, nicméně jsem ráda, že svůj úsudek musím poopravit. Pan Z. Kitlinski, jakož to muž mi neznámého jména předvedl při posuzování psů výbornou práci. Nekonaly se tak předvídané „hodné“ známky, a výjimkou nebylo ani ohodnocení „dobrá“. Také udělování pořadí ve třídách povětšinou odpovídalo mému divácké hodnocení. Během posuzování jsem vyslechla také některé zajímavé výroky k jeho pohledu na náš chov. I ony byly inspirující.
Doufám, že pořadatelé byli stejně zvídají jako my s kamarádem (Borderoba) a přetlumočí všem zainteresovanými zajímavá slova rozhodčích. (Kdyby ne, ráda se skutečnými zájemci proberu při dalším setkání.)
My vystavující jsme si za ta léta již jaksi na mnohé „zvykli“. Na dobré se zvyká rychle, ale při své přizpůsobivosti a taktu vůči organizátorům jsem si jako vystavovatelé zvykli i na to, co již tak dobré není a prostě to přijímáme jako fakt k dané akci….. Většina z nás skalních vystavovatelů se již „popasovala“ s absolutně nevyhovujícím svažujícím se a nerovným terénem v kruzích, kdy se snažíme takticky využívat vše, co lze. Často v náručí poponášíme psy, aby se je dalo vůbec ustavit tak,aby horní linie psů nebyl narušeny různými proláklinami, aby „prdele“ neměli výš než kohoutek stavíme jim hrudní končetiny na různé drny…. Při předvádění mechaniky brzdíme psy při pohybu z kopce, aby nenacválali, při pohybu do kopce je povzbuzujeme, aby pokud možno udrželi setrvalý kmih a posun končetin byl plynulý. Při tom všem musíme občas přidržet psovi hlavu vzhůru, když šlápne do prohlubně, a nemá –li vypadnout z tempa. Ano, my „neremcáme“ a snažíme se překvapeným rozhodčím, kteří tento terén spatří prvně, co nejvíce ulehčit práci. Nicméně kolik nastoupí do kruhu „ostřílených handlerů“? Kolik je naopak nováčků, kteří stále dokola vodí psy na různých obojcích a nevhodných vodítkách, neumí psa postavit na stůl tak, aby rozhodčí nekoukal na jejich záda, ale psa? Kolik jich stále není schopno předvést psa ani v klusu a nutí psa pohybovat se po kruhu krokem s horní linii a la velbloud?? Skláním se nad prací rozhodčích, kteří v tomto prostředí odborně a správně ohodnotí předváděné jedince. Počítám, že i dobrá znalost anatomie a někdy i jistá dávka představivosti jim musí být vlastní.

Výstavní poplatek je jedna věc, že si připlatíme 50 kč na psa za čím dál „chudobnější“ výslužku vzorečků granulek a pár krmivářských plakátků, by mi bylo jedno. Asi si mnozí ani nevšimnou, že pomalu ubývají „honosné“ dary pro výherce, kdy některé navíc pochází (díky za ně) z rukou samotných rozhodčích a zahraničních hostů, přátel významných chovatelů, kteří občas na tuto pro nás zajímaovu akci přijedou, to také pominu. Nejezdíme si přeci na výstavy pro „dárky“, nicméně chování organizátorů mne poněkud zaráží, zejména v kontrastu hodnocení dvou po sobě jdoucích takto významných akcí.
I přesto, že je na snadě, že některé organizátorky ve Štokách bývají místy nervózní a nevrlé, protože přeci každý se snaží aby jeho akce byla úspěšná, líbila se, povedla, nejde pominout, co asi má zdravé nervové vypětí společného s popudlivostí hraničící s arogancí vyplývající z hlouposti. Místy mám pocit, že se to zvrhlo v „vy všichni buďte tolerantní, chvalte mne, velebte, a držte ústa…“. Tak nějak pár akcí mám již i jako organizátor za sebou, a ne že ne, a po pravdě, nedovolila bych si takto se chovat ke své veřejnosti, kdy předně vystavovatel – jeho pes a jejich blaho je mi, organizátorovi nade vše! Každý průměrný majitel, natož vystavovatel, anébrž úspěšný, je rád, za trvalou upomínku a možnost prezentace svých úspěchů na tak významné akci. Proto ty úspěchy tam také mnozí jezdíme! Je to přeci jen soutěž a každého nás úspěch těší. A tak fotografie, zejména v dnešní době sociálních sítí, a internetového přenosu informací je žádoucí „bonus“ k výhře. Proto dnes téměř každá „lepší“ výstava se neobejde bez řádného fotografa. Také roky bylo zvykem, že úspěšné psy ve Štokách zvěčnila profesionálova ruka pana Tichého. Všichni se na jeho obrázky těšili. Ne tak tomu je již po druhý rok za sebou. Jakož to člověk znalý základů fotografie psů, vybaven alespoň průměrnou zrcadlovkou se na mnohých akcích snažím zachytit, alespoň co stihnu. Však také jako vystavovatel vím, jak ráda jsem za obrázky, které mi někdo vytvoří, když předvádím svého psa, nebo zachytí ten prchavý okamžik radostné události z mého úspěchu. Jsem proto ráda, když se mi fotografie povedou a můžu jimi potěšit druhé.
I tentokrát mi to nedalo a alespoň v závěru jsem chtěla pořídit fotografie nejcennější pro vystavovatele. Všichni kdož mně léta znají, ví, že je skutečně nehamouním do vlastní sbírky:) a jsou dány ku potřebě komukoli (tedy i pořadatelům). Jaké bylo mé nemilé přakvapení, když jsem se snažila v kruhu vytvořit vhodné světelné prostředí pro pořízení alespoň trošku slušných fotek, jak jen lze s digitálem za přímého ostrého slunečního světla, že velmi nevybíravě jsem byla napadena paní organizátorkou, že v kruhu (po posouzení a udělení titulů!) nemám co dělat!! A že ony si pořídí fotografie samy. Nu což, když už nevyhrál asi její pes a její fota nebudou ta slavná, nemá nárok nikdo!? Je krásné když toho umíme mnoho, a musí být skvělé, když umí někdo všechno. I podprůměrným autmatem vytvoři reprezentativní foto:) Věřím proto, že jej majiteli vítězného psa zašle.
V kontrastu se zaplaceným profesionálním fotografem zachycujícího atmosféru i psy předešlý den u kokrů na speciální klubové výstavě slovenského Cockerspaniel clubu jsme byli v neděli u bordrů Klubu chovatelů teriérů, v toto směru jako „chudí příbuzní“.
Kvalitou do kokřích fotografií pana Milana Mogory mám daleko, ale snad aspoň něco jsem stihla „ukořistit“ a obrázky potěší ty, koho mají. Najdete je v mé víkendové výstavní galerii.

Těším se, se všemi kamarády a příteli, na brzkou stejně krásnou, viděnou.

Special club show, Báč (SK) - judge M. Masters (UK)
Virtual Reality Brakemon - CAC
Pai Rawa Brakemon - res. CAC
Sarai at Domesday Brakemon - excellent II.
Special show, Štoky (CZ) - judge ing. R. Kanás (SK)
C´est La Vie Brakemon - excellent III.
Bona Venia Brakemon - excellent

Občas musím vzít kalendář, abych si vzpomněla na data. Není to sice tak dávno, co bylo před týdnem, ale čas běží

Před 8 měsíci jsem se rozhodla. Přivezla jsem domů velkého černého koně. Velký černý kůň se (alespoň v mých očích:-) ) z ošklivého káčátka vyloupl v krásného černého koně. A protože náš kůň byl výcvikově netknuté zvířátko, nastal čas jej „zaškolit“. Někdy i mi se stane, že mi osud nachystá takové malé radosti, malé štěstí… A tak jsem ho tentokrát dostala v podobě jednoho z nejlepších „koňských mistrů“, kterého máme s Woly, mým černým koněm, doslova „přes kopec“. A tak jsem Woly před měsícem odvedla, lesní cestou, do koňské školy.
Zdejší náš „zaříkávač koní“ (lidským jménem Evžen Blecha) tedy s Woly měsíc čaroval a vykouzlil mi jezdeckého koně.)
O víkendu jsem se jala školit (autoškola, koňoškola…v obou je nezbytné se řádně účastnit školení) tomu, jak se „s tím“ zachází.
V sobotu dopoledne jsem dostala koně, špagát a „kouzelnou hůlku“ a šla jsem s ostatními jí máchat na jízdárnu. No, dobrá, trošku už nám to šlo, protože Woly už vysvětlili co se po ní chce. A tak i když můj mozek sice trochu zaostával, tak s koněm, který trochu umí číst myšlenky se dá nějak domluvit:) (Pokud chce.)

cheval dressage

Strávila jsem příjemný den a večer s lidmi stejné vize: něco se naučit, něco na sobě zlepšit. Je to fajn pocit. Nějak musím říct, poslední léta nevidím moc často nějakou pokoru a snahu se zdokonalit. Asi už se to v mém věku a v psím světě moc nenosí. A nahrává to tam takovému lehkému „bubřit ego“- všechno vím, všechno znám, jsem machr, všude vyhrávám…..
Takový kůň vám ale na vaše ego kašle. Váží několik metráků a pokud nepřistoupíte na vzájemnou hru (a neumíte jí hrát), jde si po svých (v lepším případě vás jen nechá za sebou, když vidí kus žvance).
A v neděli na nás došlo…. Byla přivedena Woly, a absolvovala se svým panem učitelem své tradiční pocvičení. Postupně, tentokráte až do stádia cvičitelova oblečení do ochranných pomůcek, pro případ nehody, a prvého jejího vykročení s řádně usazeným jezdcem na zádech. Jo koukala holka:) Kdyby mohla

cheval domestique

Počasí sice bylo polodivoké, ale k focení přející a tak můžete nasát atmosféru a vidět naši Woly "poprvé"....
A aby to nebylo vše jen o mé nové obr zálibě, tak zase šupky hupky zpátky do reality. Minulý víkend byl taky fajn, vyšlo počasí a rozhodčí i terény…..a tak jsem v příjemné společnosti strávila sobotu, abych s naší mladou bordří naději C ´est La Vie Brakemon splnila chovnou podmínku. Lovecké zkoušky vloh. A bylo to fajn, protože naše o něco mladší rodina, Bona Venia Brakemon obstarala své majitelce (a vůdkyni) jejich první pohár! No holky to jsou šikovné!
Neodpusitla bych si, kdybych nepoděkovala svému kamarádovi Karlovi (Skamika), díky jehož přičinlivosti jsem mohla se Seli tyhle zkoušky absolvovat, když jsme na celou přírpavu na ně měli jen týden. A nácvik disciplíny "stopa vůdce" by byla pro jednotlivce docela krkolomnou aktivitou.

O víkendu jsem se poflakovala.... Zbírala jsem informace:) a užívala jarní pohodky na kurzu zapřahání pořádaném ACHFK na Terezovském dvoře v Terezíně u Čejče, protože učit se má člověk stále a od těch nejlepších. Děkuji za tuto příležitost a doufám, že si brzy nějakou akcičku zase zopakujeme.)
Počasíčko k focení jako stvořené a z téměř tisícovky fotek pro pokoukání jsou nějaké TADY

zoo beauval

Už vím že příští rok se jej zúčastní nejméně Hanelore Hocus Pocus Brakemon - a možná také z Fleret Moravia A One Fleret Brakemon?? :)
Ač se mi do Prahy na výstavu "smrtelně" nechtělo, neb práce s rozbíhající se novou webovou zábavou je víc než dost, (přičemž jsem zapomněla i na na aktualizaci svých psích www po minulém víkendu), nemohla jsem přeci nechat jet Haničku (Hanelore Hocus Pocus) na výlet samotnou:)
A ono to občas stojí i za to se přemoci...připomene se mi pak za odměnu třeba jak vypadá "chovatelské štěstí".
Takové štěstí se skládá ze dvou nezbytných prvků. Vlastně tří. a) jako chovatel doma držíte v rukou své malé bezvadné štěňátko. A nedá se si nechat všechna svá taková štěňata. V zájmu zachování zdravého rozumu (alespoň jeho zbytku) a také v zájmu zachování pohodlí již doma žijících psů musíte tedy za b) mít štěstí na majitele takového štěňátka. No a třešinkou na dortu je pak jen za c) získání příjemných výsledků na výstavách a uznání dalších chovatelských očí.
O to větší může být má radost, že na ní nejsem sama a jí sdílím s majiteli takových svých štěňat. Tu svou "chovatelskou" si hýčkám pro sebe. Patří tedy dík všem, jenž kdy měli či mají Brakemoňácká štěňata a není jim líto času a námahy ani peněz, bezvadně se o ně starají a jdou je ukázat světu.

V jednom nejmenovaném psím časopise jsem se nedávno dočetla velmi chytrou věc. Množitel se pozná podle toho, že chová víc plemen. Doufám tedy, že se mi "množení" všech našich plemen bude takto dařit i nadále. Mám radost, že se mi práce daří a ještě větší, že radost mají i majitelé takovýchto mých odchovů. Holky díky!

chien

Po několika měsících jsem opět navštívila psí výstavu. Má nechuť poslední roky, se těchto podniků účastnit, nijak nepolevuje. Dostavuje se u mne patrně syndrom "přesycenosti"? Jako když se přejíte milovaného jídla, a pak už jej nechcete ani vidět? Nebo......??? Nebo vím hodně o jejich dění? Kde dnes jsou psi, jejich kvality? Kvalita rozhodčích? Stran k cenám, které tato zábava stojí naše kapsy (pro neznalé trocha příměru: Cruftova výstava v UK stojí cca 600 kč startovného, klubové akce tamtéž cca 200 kč)? A jiné a jiné.....
Přesto, že jsem měla velké předsevzetí, přihlásit si kokra, nějak jsem "nestihla" poslat přihlášku. Nicméně ne tak kamarádka, která má doma naši mladou borderku. Jakož to chovatel jsem se tedy jala splnit svou úlohu a odprezentovat svůj odchov. Musím říct s radostí, neboť s Veni je radost spolupracovat, i se na ni dívat. Dělá mi holka radost.
Ale zde mé nadšení z vystavování skončilo.
Opět mám o důvod více si dobře rozmyslet, kam a proč jedu.....

Výstavu u obou mnou sledovaných plemen (kokr, border) provázela opětovná (jak již tradiční na českých výstavách) změna rozhodčích. Což jistě potěší každého, kdo se snaží (nebo dokonce musí) s rozmyslem svých financí, nervů a času investovat do tohoto molochu výstavního dění a vybírá si rozhodčí hodné svých investic. A že jich je jako šafránu:(

Výměna u kokrů znamenala změnu na syna původně psaného rozhodčího. Je to začínající rozhodčí, kterého jsem ještě neměla tu možnost vidět posuzovat, takže jsem očekávala výsledek. Přihlášených kokrů bylo pomálu, psi si odnášeli většinou hezké známky (kdo by taky dneska jel na výstavu s ochechulí?) a tak jsem byla zvědavá, jak dosud "neostřílený" rozhodčí rozdá závěrečné tituly nejvyšší. Zda-li se mi trefí do vkusu? Musím říct, že jsem byla potěšena. Byť jistě, občas by každý udělal něco jinak, z posuzování jsem měla dojem, že se možná "vyklubal" další specialista na plemeno s "dobrým okem"? Neupřednostňující třeba show srst a předvedení za cenu kvality psa? Že se "vyklubal" rozhodčí, který je schopen posoudit psy i srdcem a intuicií, když těžko rozhodnout, které to psisko je přeci jen lepší? Bylo příjemné vidět, že Národního vítěze ve fenách si odnášelo zvíře s takovým typem a mechanikou pohybu!

Ne každý má však to štěstí, že je "odkojen" v chovu, kde se ten správný typ dá vidět a srdce a intuice pak můžou napovídat. Dokonce tyto jsou jedněmi, z řekla bych, nutností vynikajícího posuzovatele. Toto však očividně chybělo rozhodčí u border teriérů.
Za léta se psy mohu snad říci, že z plemen, kterým jsem se více věnovala, patří border teriér patrně k jednomu z nejtěžších plemen k pochopení a posouzení. Bohužel přečíst si standard, u tohoto plemene, skutečně nestačí! Je třeba jej pochopit a to poměrně detailně a hluboce. Protože tento pes, zvící nějakého vobyčejného mik fik křížence má svá výrazná specifika a nelze jen znát povšechnou anatomii a mít "trochu načteno". Pochopit plemeno, i chovatelům, trvá léta. Dobrým rozhodčím ne méně. Nicméně by snad stálo za pováženou, aby každý z rozhodčích, kteří posuzují i jiná než "svá" plemena, sáhli si do svědomí, zejména u těchto "těžkých plemen". Platí-li lidé za jejich práci, mělo by se jim dostat určité kvality posouzení. Já takto pracovat, jsem mrtvá hlady!
Posuzování u borderů probíhalo asi tak, jako by jste po mě chtěli opravit auto. Hm, taky vím, že má osobák 4 kola a náklaďák jich může mít asi i více..... Vyvozuji z toho, že rozhodčí, a to s nemalou sebejistotou pronášenou i chovatelům do obličeje, sdělovala vyložené nesmysly, které bohužel nejsou ani psané ve standardu. To, že neumí posoudit kvalitu srsti hrubosrstého psa, v daný okamžik, je snad jen třešinkou na dortu. To, že rozhodčí u plemene, kde se předpokládá spíše jemná (než hrubá) a suchá konstituce odůvodní svůj výrok, že vyhrává "ten pes" nad fenou kosterně a typově lepší, protože je takový jako více robustnější, nebo že vychválí negativa za pozitiva a naopak, je poněkud více než tristní. Možná jen dobře, že akustika v Ostravských halách je velmi špatná a i snad prvně říkám „díky Bohu“, že většina rozhodčích dnes zapomíná podávat komentáře obecenstvu, neboť školit se začínající chovatelé takovými výklady, máme na další roky o jejich kvalitu postaráno a plemeno může čekat skutečný kvalitativní rozvoj.

Přesto, že jsem dospělá a výstavama protřelá, je mi jako chovateli líto, když vím, co "držím v rukách", že musím poslouchat takové skutečně odborné výroky. Což teprve jak je asi člověku, který si svou kvalitní výstavní naději hýčká a těší se na její úspěchy??

Musím své kamarádce vlastně poděkovat, že zaplatila své feně tuto podařenou výstavu, protože jsem opět chytřejší a jedno jméno, s kterým se doufám brzy v kruhu opět neshledám. Věřte ale tomu, při "migraci" rozhodčích ve výstavních propozicích českých výstav?:(

Dnes trošku "lidské" téma.
Letošním rokem vešel v platnost poněkud udivující Zápisní řád ČMKU (pro neznalé národní organizace nadřízená u nás všemu dění kolem psů s průkazem o původu). Ponechme stranou jeho zcela patrnou kontoverznost stran státním normám, sahajícím až po ústavní práva občanů.
Tímto "výplodem" (omlouvám se, jinak tuto normu ani výstižněji nazvat nemohu), vehnalo ČMKU všechny chovatele psů s PP do moci jí podporovaných svých členů - chovatelských klubů, jímž tímto dala téměř neomeznou moc nad vládou "psího" majetku všech chovatelů. Přitom však není povětšinou ČMKU schopno ani u svých členů (klubů) sjednat pořádek tak, aby jednotliví chovatelé mohli dojít svých práv a ve velkém je posílá řešit jejich problémy s jejich členy (kluby) k soudům a dalším státním orgánům.

K témuž řešení přistoupila také členka Klubu přátel psů pražských krysaříků, kdy pro pochybné chování členů výboru klubu, zastřešeného ČMKU, vůči řadovému členovi (chovateli) se obrátila ke státnímu orgánu činnému v přestupkovém řízení, které shledalo provinění členů výboru za faktické. (více se dočtete ZDE)
Tento stav vzalo však P ČMKU na vědomí a postoupilo jej (mimo dalších) k prošetření DR ČMKU! Nelze než doufat, že tentokrát bude schopno svým svrchovaným postavením sjednat nápravu.

Je to velmi smutné, neboť celá kauza do dnes trvala téměř rok a stále není ukončena. A ČMKU není schopno "ochránit" před zlovůlí těchto lidí chovatele a naopak klubům, a těmto lidem v jejich vedení, poskytne další moc. Myslí si snad ČMKU, že v tomto klubu bude vedení (jako že jsou v něm chovatelovi "konkurenti" ve výstavním kruhu i na trhu), ochotno spolupracovat na profitu jiného chovatele? Například při importu březí feny?
Chovám plemena zastřešená ve 4 různých klubech. Myslím, že můj přehled v této problematice je tímto docela velký. Zodpovědně mohu za sebe říci, že jediným, kde opravdu vždy mi bylo nápomocno a vše administrativně běhá jak na drátcích je KCHT. Věřím, že při troše snahy se všechna sdružení mohou tomuto modelu přiblížit. Ale co dělat, pokud snaha chybí?? Odnášet to má chovatel??

chat

Velkááá, převelkááá aktulizace pkračuje:)
Jsem to ale webový laidák. Omlouvám se všem svým skvělým pánečkům a paničkám, kteří pečlivě posílají fota, mailíky a zprávičky, reprezentují náš chov a starají se tak báječně vůbec o "mou" naší psí drobotinu. Občas slýchám, že kde že je na stránkách náš pes, tam ta či ona událost nebo nejnovější fotka... S hrůzou zjišťuji, jak ten čas letí. Při dohledávání, co se na stránkách ztratilo, jsem došla i k obrázkům, řekně, nějaký ten rok, založeným:) Naštěstí většina zpráviček je skutečně z posledního roku.
Moderní doba hodně uživatelů odsunulo na "fejs" a v jejich stránkách aby se s prominutím "čert vyznal". Zejména dohledáváme-li nějakou starší událost, vrh, psa..... Nuž, doufám, že se k nim nezařadím, i když času se nedostává, jsem ráda, že snad zde nacházíte stále ucelené informace.
A tak jsem dohledala v paměti i PC fotky Hanellore Hocus Pocu Pocus Brakemon, Pou Pou At Domesday Brakemon, Nemo in Chocolate Brakemon, Ryna Ri Brakemon, Sarai At Domesday Brakemon a doplněn byl Sumář u kokršpanělů,

Ornament in Blue Brakemon je chovným psem!
Někdy o zadaná štěňata majitelé ztratí zájem. Tak nám zůstal doma i Ornament, a protože již jako štěně byl pro své kvality předurčen k výstavám a chovu, nebyl "jen tak pro někoho". Rok a půl jsme čekali na toho správného pánečka:) Orinek bydlí v nejlepší společnosti, kterou si dokonale užívá, já se s ním můžu "chlubit" a naše holky mají parádního ženicha. Brzy, bzry, brzičko bude také otcem svých prvých štěňat.

Ne jen minulostí je ale člověk živ, tak jedna zcela nová Událost u nás. A to s velkým "U".
Já a Woly, jsme byly poctěny první "koňskou" návštěvou. Jezdit na návštěvy se psy, tak to není až tak...ale mít doma na návštěvě koně, a rovnou dva, to je něco!
Užila si to jak Woly, tak já:) Nevím, která z nás byla nadšenější. Jen po mém nadšení nezbyly rozbité dveře od mého bejváku a jiné silou zlikvidované překážky (až na utržený věšák). Takže po týdnech klidu, kdy to vypadalo,, že jsme už jako tako většinu před koňskou váhou, vychytali, jsem byla proškolena, že: "když kůň něco chce, tak to fakt chce"...a můžeme se znova zdokonalovat...
Woly poznatek: hurááááá, kámošky!!!! ...a můj, že i ve svém věku můžu vypadat jako blázen (se tak stává u nás občas všelijakých nepředložeností, ...a upadlý věšák je tím nejmenším) a cítit se jak malý chroust, když potkám někoho, na koho jde obdivně zírat:))
Kdo že se u nás za krásného sluníčkového, zimně bílého dne objevil na cestě před vrátky?

Zimní dlouhé večery máme tady...tak hurá na resty, které se za rok nasbíraly, než nás zase zastihne jaro.) V počítači jich leží asi nepočítaně.

Jedna vykutaná, ještě skoroletní fotečka na úvod...... Dala by se nazvat "Tak jde čas". Naše kokří smečka momentálně čítá celou polovinu "důchodců". To se jen tak asi taky za život chovatelův nestane, a zejména těm, kteří pravidelně v krátkodobých etapách obměňují svou produktivní smečku. Ale já mám ráda své mladé seniory i dědušky a babičky, své staré psy. Jsou za roky přivyklí životní rutině, mají své zažité návyky a mají rádi svůj klid a své jistoty, které s již pohodlností sobě vlastní vyhledávají. Užíváme si tak vzájemného porozumnění, které nemůže vyplynout jinak, než dlouholetým vzájemným poznáním....Tady jsou ......

Byl jednou jeden chovatelský klub psů...

a byla jedna paní X, která si pořídila štěně z velmi úspěšného chovu paní Y. Paní Y byla pro chovatelský klub "nepohodlnou", protože měla své názory, které říkala nahlas. Pes paní X vyrostl v krásného představitele plemene. Byl různými rozhodčími často oceňován na výstavách tituly. I paní rozhodčí den před klubovu bonitací jej uznala hodného k udělení titulu pro nejlepšího mladého jedince ve své třídě, dokonce i nejlepšího mladého jedince v dané barvě. Na bonitaci však tatáž rozhodčí, spolu s členkami vedení chovatelského klubu, onoho psa - který nevykazuje standardem vylučující vady! - neuznaly za chovného!

Majitelka s daným rozhodnutím nesouhlasila, nepodepsala bonitační protokol, takže bonitace nemohla být ukončena a nebylo dáno chovatelskému klubu právo ke zveřejnění jakýchkoli informací o psu. Přesto klub svévolně vyznačil (a tím znehodnotil) do průkazu původu NECHOVNOST psa a dokonce tuto informaci veřejně rozšířil na svém webu, i se lživým doplňkem, že pes byl uznán za nechovného pro "netypičnost", což nebylo v bonitačním listě ani uvedeno, a znehodnotil tak kvality psa.

Ano, je s podivem, jak může "netypický" jedinec získat několik titulů - rozhodčí musí složit zkoušky ze znalosti standardu plemene, než mohou jej posuzovat.
A ano, je s podivem, jak jeden den rozhodčí uzná psa za typického, ověnčí jej tituly a druhý den ten samý rozhodčí jej vyřadí pro netypičnost z chovu!
Ano je s podivem jak si klub osobuje právo na cokoli!! Jak si kluby osobují práva rozhodnout o Vašem majetku tak, aby jste dále jej nemohli využívat k chovu!!
Jak častá pohádka v naší zemi!
NE kluby (potažmo jistí lidé v nich) si NEMOHOU dělat co chtějí!

Krásnou sluníčkovou sobotu jsem strávila s kamarády, kteří spolupořádali Hubertovu jízdu, abych jim nachytala pár památečních obrázků a užila si krás malebné krajiny v barvách počátku podzimu. Projížďka vozem taženými silou mega koňských svalů nádherných dvou těžkých hřebců, předvádějících svou životní energii a úžasný temperament i při práci v tahu, když jsme jeli "s větrem o závod", byla skutečným balzámem na duši a k tomu večerní posezení v milé společnosti, prokládané tanečky, které se mi neočekávaně zvrtlo až do druhé hodiny ranní, bylo příjemným vytržením z běžných dnů....
A vybrané obrázky jsou pro všechn

Kamarád mi jich přinesl plnou dortovou krabici.... A ač původně nebyla u nás drůbež v plánu, no co už s nimi..... a tak dnes slaví 29 kuřat (jedno už svou chybu, prostrkávat hlavu z ohrádky, nezopakuje) své měsíční vyklubání. Papkají zdravě, domácí krmi a pokud nezhynou přes zimu kunímy zuby nebo neskončí v tlamě lišky zdejší, možná se na jaro dočkáme domácích krásňoučkých dobroučkých vajíček? S ptáky mám špatné chovatelské zkušenosti. Nějak se jim u nás nikdy nedařilo.... ale jako vždy se maximálně snažím:)

V mezidobí jsem stihla několikrát v měsíci navštívit jih. Potěš koště. Výsledek návštěv byl sice potěšující, ale moje drahé vozítko značně trpělo. Musím uznat, že dobrovolně, pokud mohu, opouštím dálnice, protože i cesty mezi obcemi mému vozítku svědčí více. Počítám, že stát mi za dva roky na nové vozidlo nepřispěje?
Jeden z víkendů jsem tak strávila pojížďkami mezi přáteli. V Hodoníně jsem pořídila několik obrázků kokršpanělů, z nichž alespoň jednu.....trochu se pochlubíme.) Děkuji majitelce za vzornou péči, která v tomto případě jistě není zrovna nenáročná a věřím, že i ocenění, které získala od vyhlášeného anglického rozhodčího je malou odměnou za tuhle práci.

Na výstavu samotnou bylo přihlášeno úctyhodných 120 psů. Poprvé však také celá propršela, takže o bahno a zmoklé všechno nebyla nouze. Slunce nás svou přízní poctilo přesně po skončení posuzování závěrečných soutěží. Doufejme, že příští ročník bude v tomto zase stejný, jako ty předešlé.
Posuzování bylo poměrně přísné, tak jak se dalo očekávat, nicméně oproti předešlým ročníkům si "na své přišla" i větší zvířata, která si také odnášela tituly nejvyšší. Naše malá "anglička" Medy paní rozhodčí nepadla do oka, ale boahtě mi její ocenění vynahradil její brat A One Flert Brakemon, který v poměrně dobře obsatené třídě šampionů zsíkal titul CAC. Res. CAC pak byl modrý anglický pes Asplands in Denim našich přátel z Belgie, syn slavného anglického psa Tythrop Tapas.
Bylo mi také potěšením předvádění mladé modré Gabrielly Fleret Moravia v "maxi" třídě, kdy vidět v kruhu 30 fen se mi patrně již jen tak nepodaří! Všichni znalí vědí, že v takové konkurenci být "v pořadí" je úspěch. O to pro mne větší, že jsem stáli až na místě druhém.

tak bylo tradičně na Mezinárodních klubových dvoudenních zkouškách z norování na Slovensku. Po letech deště tentokrát opět ve znamení úmorného vedra. Nepamatuji, že by některý ročník nebyl počasím extrémní:) Ale pořád lepší vedro, než po kolena bahno. Vedro bylo tak velké, že největší strach jsme měli o všechna účastněná zvířata. I letos děkuji všem za pohodový a příjemně strávený čas v jejich společnosti, za metráky jídla Vaškovi (Vakuc) a skvělou krmi také Editce (z Bielakovej zahrady), nad jejimž kuchařským uměním nezbývá než neustále žasnout. I. místo, tak cenné ve zdejší početné konkurecni, letos získal border maj. p. Ostrožanského - viz.výherní foto:)

A čerstvě vzpomínáme na poslední akci...kdo s náma byl, ten ví, kdo ne, ten ať tiše závidí .)
Byla klasická..s dobrým jdílem, litry pití, příjemnou společností, hudbou, duhou i ohňstrojem....