Banner
Banner
Banner

30. 10. 2014

Je před zimou. Tím pro mne, pro člověka nesnášejícího bahno, vlhko, zimu a tuny sněhu, pokud je nevidím jen z poza okna příjemně vytopeného bytečku, s hrnkem teplého čaje v rukách, příchod neveselého ročního obobí. Ale je třeba dodržovat tradice.
A ty u nás velí, v tento čas, který mne nutí dlouho spát a nevystrkovat nos z poza dveří, pořídit novou havěť.

No měla jsem na vybranou, buď podlehnout své roky opakující se touze, zabezpečit si jako teplomilná ženská bydlítko nějakým super výhřevným dalším topením, abych tu "hnusnou" zimu přežila co nejkomfortněji, nebo, jako též "hlava rodiny" držíc kasu a starajíc se o její naplnění (odplnění mi jde velmi dobře), myslet na rok příští.

Vyhrál dlouhodobý výhled. Doufám, že zima ke mně bude milostivá.

husy

Někteří pořád nechápou, že potřebuji k životu kombíka.)

Včera jsem zjistila, že potřebujeme husy. 
A protože nepatřím mezi váhavé střelce, nesnáším stání ve frontách, dopravních zácpách a na poštách.... tak se nám dnes rozrostlo hospodářství. Jela jsem sice pro naše základní hejno německých nosných hus, které dostalo pracovní jméno VHM, ale okouzlila mě i jedna landéská princezna, tak jsem jí vzala pro potěchu svého oka taky. Z dětství si pamatuji už jen matně husy babičky, a tak jejich impozatnost a krása modrých očí které teď můžu vnímat, mě pohladily po duši. Tedy v čas, kdy je drželi jejich prodávající: )
Protože adrenalin, při jejich vysvobozování z husích "přepravek" mi, přiznám se, roztřásl i ruce. Zejména při snaze vypustit svého obr ptáka. A to ne jen jeho 10 kily váhy (ano, jakož to chovného samce, jsem si vybrala pořádný kus:), ale i respektem k jeho syčícímu zobanu. Tuším, že jeho užití by mohlo i trošku bolet? Takže vizte, mého nového samce!

houser
Myslím, že v porovnání se mnou, mnozí můj respekt k němu, pochopíte.)

 

28. 10. 2014

Čas letí jako bláznivý .... a kde že dnes jaro je.
A tak po měsících běhání s kilogramy krmení, neustálou výměnou nic dnes nevydržících žárovek nutných pro ohřev kuřátek, přes hájení holých životů kuřecích výrostků před psími tlamami, jestřábými pařáty a kuními zuby, dožily se naši pipky  - a já s nimi - doby sklizně.

maranský kohout

Kohouti nám dělají ozdobu.) a slepičky pomalu začínají odměňovat mou snahu a vytrvalost svou prací. Takže rodina je obstojně domácími vejci zásobena a dochází pomalu čas i na nějaké drobné přebytky pro pár zájemců. Kdož tedy bude mít k nám cestu, a bude chtít ochutnat naše "pekelná vejce", nechť dá vědět.)

 

26. 10. 2014

Nechci předbíhat čas. Ani nemůžu. Občas mám totiž pocit, že dobíhám sotva sama sebe.
Ale plánovat je třeba, aby nás ten čas pak nepřekvapil. Zejména u mých bordřích fen. Stárnou holky, takže obě mají nejvyšší čas na svá štěňata.

Mladší holce jsem pro její první vrh vybrala psa pravda sice nedaleko, ale zatím v chovu nevyužitého, takže jeho krev nekoluje v celé populaci.
Znám jej od mládí a ne jen že jeho exteriér stále, i v jeho dospělém věku, nese prvky, které u bordra já hledám, ale předně je kvalitním pracovním psem s pevnou nervovou soustavou, značnou dávkou odvahy - taky chudák podle toho dnes už vypadá, a pro mne ne nedůležité je, že je nekonfliktní vůči druhým psům. S přihlédnutím k jeho rodokmenu z otcovy strany navíc přináší to, co bych si v chovu přála udržet. Doufám, že než ke krytí dojde, neodejde do jiné dimenze na nějakém lovu!
Pokud se pak mé plány zhmotní v dokonalost mých představ, bude pro mne těžké nezakoukat se do nějakého prcka.
Naopak pro věk naší starší "angličanky", budu doufat, že se nám narodí pokračovatelka. Musím usilovně věřit, že čas nám bude nakloněn a krytí se zahraničním ženichem se zadaří. Tohle spojení není pro nás z lehce uskutečnitelných, protože Medy nesnáší cestování a protože...  A přesto, že se těším jako malé dítě, nemám odvahu ani předem víc říkat. Kočárek se taky nemá kupovat před narozením dítěte.)

Více na stránce bordří štěňata.

 

25. 10. 2014

Po čase jsem se vydala do víru psího výstavního dění. Vize, že by  "evropa" mohla přilákat pár zahraničních účastníků mě v pátek vytáhla v 5.30 z postele.
Předvýstavní katalog sliboval na pátek 55 přihlášených border teriérů, a pro to už se do Brna, když to má člověk v podstatě za rohem, zajet vyplatí. Už cesta tam se protáhla díky silničním uzávěrám o půl hodinu. Nicméně neobvykle jsem vyjela s časovým téměř bez skluzem, takže jsem vše, krom ranní kávy na výstavišti, stihla akorát na čas. 
Evropská výstava nebyla pro naše vystavovatele všeobecně žádným ternem. Naši vystavovatelé by si jistě zasloužili zajímavější rozhodcovský sbor, než všední nudnost jmen, kterou nám její organizátoři nabídli. No ale to by je to stálo víc peněz:/ Na obsazení výstavy českými vystavovateli to bylo u mnohých plemen poznat. Přičteme-li k tomu všeobecnou nechuť lidí čím dál více investovat nemalé peníze do pochybných  akcí, není se čemu divit. Přesto, že border teriéři měli aspoň zajímavého a kvalitního českého rozhodčího, ani jeho jméno naší veřejnost příliš nelákalo a tak plemeni vládli, jak jsem předpokládala, zahraniční účastníci.
Posuzování se mi vesměs líbilo, a pohled do kruhu byl díky neokoukaným jedincům zajímavý. Pomálu českých psů se většinou umístilo na pořadí, ale do bojů o tituly nejvyšší se jim zasáhnout nepovedlo. Až na výjimku, kterou je titul nejvyšší Best of Breed, který nám zůstal tak doma.

Díky dobrému časovému plánu jsem se odskočila kouknout i na majestátní deerhoundy. Jejich velikost, elegance i ladnost pohybu, spolu s tak zvláštní povahou  si mě získává čím dál víc a tak se chodím aspoň kochat.... Klidná, rozvážná, přitom majestátní zvířata, která by svým pohybem stačila bez velké námahy i koni. Ještě nepřišel jejich čas u nás, ale....

Poklidné dopoledne ukončila má snaha nalézt klíč od auta, abych mohla spěchat domů, aby sluníčkového dne si užili ještě i mí psi. Moc jsem toho s sebou neměla. Brašnu od foťáku, a pár kapes.....
No, jsem ráda, že nemusím shánět nové auto!



Asi jej nikdo nechtěl ani s tím klíčem na střeš, když má "lesní maskování":)

Výsledky a fotografie reportážní kvality najdete ZDE.

Měla jsem myšlenku zajet okouknout i své kokří  oblíbence, ale nikdo mě nepřinutí tuto trasu absolvovat znova! Cesta tam byla procházka růžovou zahradou. Oněch 120 km, přičemž asi 100 si krátím po dálnici, mi trvalo zpátky 3!! hodiny. 
Nechápu, jak republika naší rozlohy může mít několik dopravních kolapsů v tentýž čas. Že kolabuje Praha, to už tak je pár let, že zkolabuje dálnice za Prahou na Brno, no jak jinak, že zkolabuje dálnice z Brna na Olomouc v obou směrech, že Olomouc stojí ve směru na Brno i Bruntál, že stojí cesty Praha - Hradec, že i malý Rousínov?  Miluji svůj les, jeho cesty....a už se těším, až opravíme ten koňský vozíček.

 

10. 08. 2014

Pár týdnů stará novinka na našem slepičím dvorku.

 

03. 08. 2014

Po dvou letech našeho soužití, si pipi zaslouží už pomalu taky svůj webík.) Jejich pipi web se jmenuje SLEPIČKY.