Banner
Banner

10. 08. 2014

Pár týdnů stará novinka na našem slepičím dvorku.

 

03. 08. 2014

Po dvou letech našeho soužití, si pipi zaslouží už pomalu taky svůj webík.) Jejich pipi web se jmenuje SLEPIČKY.

 

31. 07. 2014

dámská jizdaDámská jízda v našem místním podání. 
Díky holky za společnost.

A pro znalé i méně znalé, ale zvědavější, problematika krysaříčího klubu s jeho vedením a dějstvím souvisejícím na http://www.krysarikovo.cz 

 

30. 07. 2014

  Když už nesedím na tom FB, pokud by někdo z mých přátel měl neodolatenou touhu rychle mi něco sdělit, i veřejně.) Přidala jsem knihu návštěv.

  P.S. Přepokládám, že době, kdy lidé si dovolili v knihách užívat různých poťouchlostí již snad odzvonilo a tak i od cizích návštěvníků očekávám chování, které se hodí k návštěvám.

 

29. 07. 2014

kropenka

   Mnoho lidí se mne ptá, místy s nepochopením, proč slepice, když chov psů se mnohým zdá oproti chovu něčeho tak "primitivního" daleko zajímavější a ušlechtilejší a ...... Tak předně proto, že k hospodářským zvířatům jsem měla vždy blízko. Mám na ně i "školu":) I když jsem vždy tíhla k velkým kusům, prostě chov krav není v mých možnostech. A patrně proto, že v panelovém domě se spíš pořád dají chovat psi, než zvíře hospodářské, začala má chovatelská cesta (po strašilkách, rybičkách, andulkách, křečcích.....) právě u nich. Můj věk, čas a prostor tomu ale chtěly, že se pipky u nás zabydlely. 
   Jejich příchod byl zcela nevinný a nijak nenasvědčoval dalšímu chovatelskému směru. Pořídila jsem pár hybridek, prostě "na vajíčka". Protože ta obchodní se nedají žrát a těch fujtajblů v nich.... Navíc, kdo má pořád při každém procházení kolem metráků plátiček z klecových chovů na jejich dárkyně myslet? Ale protože u nás množíme každou havěť (na koně ještě nedošlo, i když taky už málem.), tak netrvalo dlouho a padlo rozhodnutí na vlastní kuřátka. Za tím účelem bylo vybráno kombinované plemeno, aby i odchovaní kohoutci nepřišli na zmar. Nicméně mé chovatelské srdce zaplesalo, když objevilo českou zlatou kropenku. Ne jen, že je krásná a nosného typu (což je fajn, když je máme hlavně na vajíčka), a má další přednosti, ale také má na hosodářské zvíře docela velký nedostatek, ke kterému jej dohnalo "šlechtění nešlechtění" doby předešlé. Sama jsem zvědavá, co za čas zjistím, že jsou báchorky a jaká je realita. K tomu člověk musí získat osobní zkušenost v delším čase. Máme tedy prvý kmen a snad přibude další, těchhle neposedných ptáčků a už počítám dny, kdy by mohly holky vykulit mi první vajíčko.)
   Protože je v mém zájmu jistě snaha o nějaký posun v problémové oblasti plemene, kterou je užitkovost, nedá se, než k chovu přistoupit maximálně zodpovědně a to u slepic znamená ne jen hromadnou kontrolu užitkovosti, ale také kontrolu individuální a rodokmenové líhnutí. Můj kamarád (díky, díky.) nám tedy vybudoval prvá kontrolní hnízda a mě čeká, ke všemu našemu, ne snad jen jeden rok, ještě několikrát denní obcházení téhle budky....

hnizda

   Jsem zvyklá dělat co slíbím, takže se ještě vrátím k poupravení své akualizace z 02. 07., abych společenstvo neuváděla v omyl svou ne zcela správnou formulací.
   Pes pí. Auerbach nebyl "vyloučen z posuzování", byl za své chování jen "vyloučen z možnosti získat CACIB".
   Je asi téměř jedno - zejméne všem dalším, kterých se to netýká, zda nějaký pes je pro nevhodné chování v kruhu postižen při posuzování tak nebo onak, protože podstata tohoto problému leží zcela jinde. Jakož to příznivec plemene, které již více než před půl stoletím zasáhla pohroma vpuštění do chovu psa s nevhodnou povahou vím, jak těžce se plemeno zbavuje špatné pověsti. Daleko hůř a déle než trvá chovatelským zásahem odstranění daného problému.
Proč? Jedním z důvodů je, že povahu psa lidé vnímají daleko více než např. chybějící zub. Život s chudozubým pohodovým psem na jejich duši - mnohdy i těle, nezanechá tolik jizev jako život s plnochrupým "magorem". (Nevztahujíce k žádnému konkrétnímu jedinci. Jde o úvahu všeobecnou.) A je jedno, zda jde o psa společenského nebo loveckého, protože po většině psů dnešní společnost vyžaduje úzký kontakt s lidmi. Pryč jsou doby, kdy lovečáci byli na celé dny odsouzeni pobývat v kotcích a u border teriérů je jejich společenské zaměření v dnešní době již nepopiratelné.
   Chovatelské kluby si hrají na "vládce všeho vesmíru" a snaží s vypadat, že jejich konání je zde předně pro plemeno. I tak KCHT - či jeho určití členové, kde se vehementně řeší i to, co standard neoznačuje za vadu (počet zubů, výšku) a zavírají oči před vadami, které se selektovali již na počátku vzniku plemene a které vymezují typický charakter plemene. U border teriérů je to i "nekonfliktnost" vůči jiným psům, protože bylo třeba, aby byli schopni spolužít a pracovat se smečkou honičů. Patrně je jasné, že pokud by takový teriér vyvolával ve smečce spory, nebyl by v ní žádoucí. Také jeho nekonfliktnost vůči psům je popisována jako jeho chrakteristický povahový rys, kterým se také má odlišovat od většiny teriérů.
   Všichni, kdož mají "na dvorku" více bordrů, vědí, jaká pohroma může nastat s přivedením konfliktní povahy do smečky a všichni se snaží, aby se jim to nestalo. Zejména všichni, kteří chovají a mají v držení více zvířat. Ono sbírat vzájemně zakousnuté psy není taková velká bžunda, jak to může majitelům krycích psů s konfliktní povahou, připadat.
   Za své několikaleté pozorování tohoto plemene musím říci, že rys nekonfliktnosti se udržuje v popualci poměrně nesnadno a má tendenci sklouzávat do typické teriérské konfliktní povahy. O tom jsem se zmiňovala již před léty, také po návštěvě Dnů border teriéra ve Štokách, kde každoročně jde vidět poměrně slušný populační vzorek plemene. A tato pohádka se vzájemnými konflikty mezi psy se každý rok opakuje, v podání aktérů různých jmen.
   Dá se říci, stejně jako u exteriéru, že plemeno se skládá z úzké špičky nekonfliktních jedinců, pak je široká základna psů s různým prahem konfliktnosti vyjádřeným často "machrováním" a více méně psychickou snahou vytvářenou na protivníka ve snaze o vyvolání konfliktu, až po opět několik jedinců projevujícíh se otevřenými fyzické ataky.
   Ano, je zde jeden prvek a to majitel, který mívá někdy velmi výrazný vliv na chování svého psa a nezřídkavě můžeme i říci "jaký pán, takový pes". Navíc pak u majitelů o kteých je známo, že všichni jejich předešlí jedinci projevovali stejný charakterový neduh, můžeme skouznout k jakési "omluvě" psa. Nicméně tak, jako pes s malou odvahou nebude nikdy tím nejlepším norníkem, tak pes, který nemá vlohy ke konfliktnosti jí nebude projevovat. Přesně dle pořekadla: "Z beránka vlka neuděláš".......

 

26. 07. 2014

   Opět u webíku.... Dva dny tomu zpátky mně napadlo rozejít se s FB. Asi už, po dvou letech, naplnil se náš společný čas.
Přišlo to tak nějak samo, pozvolně po občasných úvahách, k čemu mi to spojenectví je užitečné, v době, kdy jej nepotřebuji k reklamním účelům (moc toho nebylo....) a co mi bere (hodně času:). Je zvláštní s jakou nenápadností si vás "omotá" tahle droga.    Já jsem dospělá, s mořem práce, a tak se lehce vzdám nějaké závislosti pro dobro závislosti jiné.) Nicméně po tom, jak vidím, jak s ní zachází valná část i dospělé populace, sedíc asi hodiny v nezáživné práci s nudou na denním pořádku.....a neumějíc se pak své dorgy často vzdát ani doma, obávám se o zdravý rozum lidských mláďat, která u něj tloustnou už ve věku předpubertálním.
   Kdysi ženské v práci pletly aspoń svetry a chlapi bystřili své mozky u křížovek. Pak přišli domů a zapli "bednu". Dnes? V práci tupě zírají na monitor a čtou doslova a do písmene lítající nesmysly (co jiného je zpráva o tom, co kdo snídal?). Přijdou domů, zapnou svou drogu a zase civí na 90% FB nesmyslů.....jo, k tomu si jako kulisu zapnou tu "bednu". Že v práci mnohdy nevyrobíme moc hodnot, no to se příliš nezměnilo. Ale ženké přestaly i plést ty svetry co byly aspoň co k čemu, a chlapi blbnou čím dál víc bez křížovkářského treningu mozku, a všichni svorně se stáváme čím dál tupější a otupělejší. 
   Prdlajs prokrastinace, FB a spol., to je jen bohapustá populační závislost. Jako alkoholismus, kouření......a to vše je pro mládež do 18 let nepřístupné. Byla bych pro, aby tak bylo naloženo i s FB a podobnými platformami, neboť po naší, již tak zpitomělé populaci nám dorůstá ta, která si již od ní neodpomůže vůbec, nepředhodí-li jim život závislost jinou. Příjemnou a pohodlnou. Bude to práce? Tvoření hodnot? Umění užít si realitu?? Sotva:/
   A tak sbohem, šáteček.  Mou totiž jedinou skutečnou závislostí je "něco dělat".)

   A "něco" v posledních dvou letech je ne jen obohacení se o koňské radovánky, ale i dobrodružná výprava do světa slepičího.) A tak místo čumění na FB tvořím ohrádku pro 7 týdenní, již letos několikerý náš pipi dorost. A protože naše lovecká smečka nemíní stále akceptovat přítomnost mé nové záliby, snažím se u toho již silou všech svých mocí, je skamarádit, neb pipky většinou svůj boj o místo u nás prohrají.
  Problémy máme 3. A všechny tři se vyskytují zásadně, pokud jsem mimo dohled.
  Kokří 8 hlavá smečka dělá že netečně pospává a že pipi jim můžou vlézt až na hlavu..... než zajdu za první roh. Trvá jim asi 3 sekundy, než nějakou společně uloví a rozporcují.  Jednou vtrhli do pipidomku a zvládli 6 najednou:/ Rusty se svým úlovkem urychleně zdrhal do psince aby se nemusel dělit, Celstýna a Cyráno zrovna si své kusy dělili s borderkou a Beruška hrdě se svým úlovkem, máchajíce šťasntě ocasem pobíhala po celé zahradě odmítajíc mi jej vydat. A jak se zbytek domáhal vstupu do pipiohrady vyvrátili plot a ten jednu zabil. Samozřejmně jakmile se strhne lov, smečka se v tu ránu rozšírí o naše 4 krysáky a borderku, která jim ukazuje jak se správně dáví.
   Když už je smečka odizolovaná ve svém výběhu, a já s pocitem, že jsou pipi v bezpečí, mám být záhy poučena, že to není pravda. Stačí okamžik a naše borderka Medy, potvora, sotva nějakou uvidí v dosahu přeskočí náš 120 cm plot a jediným chvatem jí pošle na onen svět. Šíleně řvoucí smečka ve výběhu mi samozřejmně nabonzuje, že potvora "si užívá", ale než doběhnu přes všechny naše ohrady, zábrany a ploty bývá pro nebohou pipi pozdě. Když už selhaly všechny mé domluvné pokusy, poslední nebožku jsem uchvátila zároveň s Medy při činu a vytřískala jí s ní hlava nehlava, až z chuděry nebožky pipi lítaly cucky. Medy se sice tvářil překvapeně, že jí ta opeřenkyně napadla, ale to bylo tak vše, čeho má vroucí krev dosáhla.
   Ti malí krysí zmetci mají svou vlastní lovnou techniku. Řvoucí pipi zaženou do rohu zahrady a než jí tam doženou borderka se svým zatemněním mozku se přiřítí a pipce skončí hon. Iniciátorem honu bývá hnědý krysák Artur, kterému tak několikrát denně vyhrožuji úderem hliníkovou lopatou.
   No nic nepomáhá......a tak sedím venku, s kompem a prací a Medy má na krku elektriku, ke které jsem se uvolila prvně v životě (dobrá hračka.), kokří smečku stihnu ukočírovat hlasem, stejně jako padoucha Artura, a 40 slepic chodí po zahradě a dělá psům volavku. Borderka s elektrikou na krku se při jejich spatření momentálně odklízí raději na opačnou stranu zahrady. Kokři by si snad mohli zvyknout, že to běžný prvek v jejich životě a přestane je to bavit, a jen na toho nejmenšího jsem byla krátká. Elektriku by tahal po zemi, chytit jej při činu s jeho mrštností v podstatě nelze...
   A tak čekám na nápad... Mimořádně je klid, i Artur otupěl a spí. V tu k němu přijde pipka a neomaleně jej klovne. No zlekl se až s pištěním odskočil:)) A já doufám, že získal tak snad na chvíli zdravý respekt! Už vím, co s ním udělám, jestli ne. Dám mu možnost ulovit velkého zlého kohouta! (Jestli nám nějaký zbude a vyroste.)
  Strávím tímto nácvikem, na číhané, hodně hodin, ale věřím si.) Do konce léta to určitě zvládneme, nějaké pipi snad přežijí a zavládne u nás v Pekle dokonalá zvířecí harmonie.