Banner
Banner
Banner

22. 11. 2014

   Občas to vypadá, že se u nás nic neděje. Ale pravda je ta, že jakmile si říkám, že "sakryš, nějak moc dlouho, už i 14 dnů, je  klid", co říkám, jen na mysl mi to přijde, tak je to tady. A zas něco.
   Třeba se stihnou před setměním během 4 minuty "vypařit" již ochočené husy nebo když za oknem doma telefonuji (ahoj Blaničko:)  přijde na nákup liška, o které jsem nedávo tvrdila, že u nás za 5 let byla k vidění jen 2x. Ano, zvířata umí mi zpestřit ne jednu chvíli.
   Husy jsem po vzoru pasáčka dohnala ráno kilometr domů po tom, co se rozhodly odplavat po potoku do vsi (asi neví že je svatomartinské období:/ a jejich ga ga ga doplňované plesk plesk plesk nožičkama ťapajícíma po betonu bylo by i idylické, kdybych za hodinu nemusela celá utrmácená z jejich nahánění po potoku a lese, prchat do práce. Večer, obzvláště po takovém dni je u mne mile vítaným návštěvníkem.

   Ve dvou dnech 5 liškou zakousnutých slepiček a jedna ulovená jestřábem mě opět, zas a znova po x-té nutí k úvahám, jak zabezpečit mé zvířecí království před všude kolem bydlícími spolubydlícími, pro které jsem už asi něco jako prodavač neustále doplňující zboží v regálech.   
  
   Prostě tam, kde i les by rád pohltil vaše bydlení a posílá nálety stromů prorůstající plaňkami plotu, po svazích až k domu nenápadně víc, houšť a dál prorůstající ostružiník a mezi kameny v zahradě rašící kapradí,  tam, kde vás rok od roku víc a víc přesvědčují, že i vaše obydlí je lesní součástí, po té, co lesní zvířena vás za svou vezme již dávno, když si mezi plaňkami vytvoří cesty a chodí v noci funět a kvičet pod okna ložnice, případně lovit na zahrdě se pohybující slepice či krysaříky, je život boj. Ale také se vám zbystří roky zakrnělé smysly, a i ze spánku doma vás vzbudí vysoké a nazaměnitelé orlí "pink ujíííííííí" ohlašující královskou návštěvu vzdušného prostoru nad vašim domem. Budík u mne nemá takový úspěch, jako toto radostné orlí volání, po kterém letím vítat máváním a halasným pokřikem naše návštěvníky.

  Přes všechny lesní nástrahy, když náhodně najdu v plotě uhynulého srnečka, který si myslel, že do té mezery mezi plaňkami se vejde, když vidím pod jeho kopýtky hluboké rýhy v zemi, které naznačují jeho souboj o život, pár metrů od mých oken, a já o něm nevěděla, je mi to moc líto. Ano, mí zvířecí sousedé mi občas docela lezou na nervy (a komu sousedé ne, že:) ale já jsem jen součástí jejich teritoria, stejně jako oni mého a tak je opět na řadě budování ohrádek, přehrádek a omezení pro volnou cestu našich zvřat na svobodu a cizích zvířat k nám. I začátek zimy vypadá, bude naštěstí přívětivý, aby jsme tedy jaro mohli přivítat i s kuřátky a housátky.

  Tak jako jistě občas zbude pár hodin na jinou zábavu. Pro změnu, opět, zvířecí:)
  U sousedů "na kopci" mě stále očekávají zajímavé zkušenosti. Po výletě v bryčce, tažené dvěma ne zrovna poníky, kdy jsem křečovitě rukou svírala držadlo, nohama i očima brzdila, a celým tělem vyvažovala terénní nreovnosti, jsem nemoha pochopit ty romantické filmové výjevy spokojených dam v různých kočárech. Asi to bude tím, že nejsem dost dáma.
  Již delší čas obdivuji závodníky - i prosté lidi - jezdící s koňskými povozy a jejich umění. No myslím, že tolik adrenalinu bych už nezvládla. Zůstanu raději sedíc na tom koni. Při pokusu "to" řídit - mi ne jen že nestačily ruce, ale ani přenášení tělesné váhy a myslím, že jsem neměla daleko k tomu, pomáhat si jazykem. A jak to tak vidím, nevím, kdo z nás měl v tu chvíli víc obav:) Dík.
s bryčkou

 

 

11. 11. 2014

Krásný listopad, takový jako předloňský, s teplotami kolem 15 stupňů, ponouká k užívání příjemností.

Polonaše ponička Jiskra může tedy dobře obnovovat své pracovní schopnosti a psi běhat po lese. Husy už jsou "ochočené" a zvědavě zastavují dopravu kolem domu, když každé ráno se jdou podívat před branku, jestli už vstáváme a začne se něco konečně dít. Nebýt mé představivosti, jak zastavují ten obrovský kamion naložený kulatinou, a zvědavě s hlavou na stranu na něj hledí - jak už to předvedly děvčatům z pošty,  místo aby poplašeně prchaly, byly by jejich husí gaga pochody i úsměvné. 

husy

A tak užíváme si všichni ještě letošního klidu a pohody, neboť vypadá to, že příští rok bude náročný ne jen pracovně, ale i  přírustky zvířátkovými. Jo těším se, snad se mi zvedne i fyzička.)
Od ledna naběhne kolečko líhnutí a odchovu kuřat a housat, koncem zimy snad přibudou očekávaná štěńátka a pár přírustků do naší smečky. A na podzim ? Už vyhlížím vhodný "kus"..... .)

A protože stále je poptávka po loveckém výcviku, pro pár zájemců o něj ve zdejších prostorách, chystáme menší možnosti vycházek s jejich psy po krásném okolí. 
Dlouhé zimní večery tedy využíváme k plánům příštího pracovního roku:) Jelikož za 5 týdnů se zase noci začnou krátit, doufám, že je stihnu zosnovat. 

 

01. 11. 2014

Donutila jsem se sednout ke svým webovým restům. Vyštrachala jsem nějaké fotečky našich posledních 3 kokřích vrhů, no mám dojem, že některé už se ani nenajdu. To je tak, když se říká, že práce neuteče!
Nicméně základem mé práce bylo nachystání zejména plánů budoucích, neboť kokří smečka mi stárne a protože doma je jen jedna mladá budoucí snad chovná fena a další dvě rychle dospívají do odpočinkového věku, je na zváženou, pojistit se raději ještě nějakým kokřím mládětem? Abychom nevymřeli po přeslici.)

Na příští rok máme tedy v plánu mimo dvou vrhů vydřiček i dva vrhy kokřat. Hárání čekáme na přelomu roku, takže doufám, že mláďátka si užijí jarních příjemností. O kokřích plánech se dočtete více ZDE

 

30. 10. 2014

Je před zimou. Tím pro mne, pro člověka nesnášejícího bahno, vlhko, zimu a tuny sněhu, pokud je nevidím jen z poza okna příjemně vytopeného bytečku, s hrnkem teplého čaje v rukách, příchod neveselého ročního obobí. Ale je třeba dodržovat tradice.
A ty u nás velí, v tento čas, který mne nutí dlouho spát a nevystrkovat nos z poza dveří, pořídit novou havěť.

No měla jsem na vybranou, buď podlehnout své roky opakující se touze, zabezpečit si jako teplomilná ženská bydlítko nějakým super výhřevným dalším topením, abych tu "hnusnou" zimu přežila co nejkomfortněji, nebo, jako též "hlava rodiny" držíc kasu a starajíc se o její naplnění (odplnění mi jde velmi dobře), myslet na rok příští.

Vyhrál dlouhodobý výhled. Doufám, že zima ke mně bude milostivá.

husy

Někteří pořád nechápou, že potřebuji k životu kombíka.)

Včera jsem zjistila, že potřebujeme husy. 
A protože nepatřím mezi váhavé střelce, nesnáším stání ve frontách, dopravních zácpách a na poštách.... tak se nám dnes rozrostlo hospodářství. Jela jsem sice pro naše základní hejno německých nosných hus, které dostalo pracovní jméno VHM, ale okouzlila mě i jedna landéská princezna, tak jsem jí vzala pro potěchu svého oka taky. Z dětství si pamatuji už jen matně husy babičky, a tak jejich impozatnost a krása modrých očí které teď můžu vnímat, mě pohladily po duši. Tedy v čas, kdy je drželi jejich prodávající: )
Protože adrenalin, při jejich vysvobozování z husích "přepravek" mi, přiznám se, roztřásl i ruce. Zejména při snaze vypustit svého obr ptáka. A to ne jen jeho 10 kily váhy (ano, jakož to chovného samce, jsem si vybrala pořádný kus:), ale i respektem k jeho syčícímu zobanu. Tuším, že jeho užití by mohlo i trošku bolet? Takže vizte, mého nového samce!

houser
Myslím, že v porovnání se mnou, mnozí můj respekt k němu, pochopíte.)

 

28. 10. 2014

Čas letí jako bláznivý .... a kde že dnes jaro je.
A tak po měsících běhání s kilogramy krmení, neustálou výměnou nic dnes nevydržících žárovek nutných pro ohřev kuřátek, přes hájení holých životů kuřecích výrostků před psími tlamami, jestřábými pařáty a kuními zuby, dožily se naši pipky  - a já s nimi - doby sklizně.

maranský kohout

Kohouti nám dělají ozdobu.) a slepičky pomalu začínají odměňovat mou snahu a vytrvalost svou prací. Takže rodina je obstojně domácími vejci zásobena a dochází pomalu čas i na nějaké drobné přebytky pro pár zájemců. Kdož tedy bude mít k nám cestu, a bude chtít ochutnat naše "pekelná vejce", nechť dá vědět.)

 

26. 10. 2014

Nechci předbíhat čas. Ani nemůžu. Občas mám totiž pocit, že dobíhám sotva sama sebe.
Ale plánovat je třeba, aby nás ten čas pak nepřekvapil. Zejména u mých bordřích fen. Stárnou holky, takže obě mají nejvyšší čas na svá štěňata.

Mladší holce jsem pro její první vrh vybrala psa pravda sice nedaleko, ale zatím v chovu nevyužitého, takže jeho krev nekoluje v celé populaci.
Znám jej od mládí a ne jen že jeho exteriér stále, i v jeho dospělém věku, nese prvky, které u bordra já hledám, ale předně je kvalitním pracovním psem s pevnou nervovou soustavou, značnou dávkou odvahy - taky chudák podle toho dnes už vypadá, a pro mne ne nedůležité je, že je nekonfliktní vůči druhým psům. S přihlédnutím k jeho rodokmenu z otcovy strany navíc přináší to, co bych si v chovu přála udržet. Doufám, že než ke krytí dojde, neodejde do jiné dimenze na nějakém lovu!
Pokud se pak mé plány zhmotní v dokonalost mých představ, bude pro mne těžké nezakoukat se do nějakého prcka.
Naopak pro věk naší starší "angličanky", budu doufat, že se nám narodí pokračovatelka. Musím usilovně věřit, že čas nám bude nakloněn a krytí se zahraničním ženichem se zadaří. Tohle spojení není pro nás z lehce uskutečnitelných, protože Medy nesnáší cestování a protože...  A přesto, že se těším jako malé dítě, nemám odvahu ani předem víc říkat. Kočárek se taky nemá kupovat před narozením dítěte.)

Více na stránce bordří štěňata.