Banner
Banner

21. 09. 2013

léto 2013
A je za náma! Poctivé, horké, .......a krátké.

Proteklo mnoho "tekutin" a energii jsme mohli dočerpat v mnoha krásných dnech, v příjemné společnosti přátel. Díky Vám všem za všechny hezké dny tohoto léta.

Z mnohých akcí se už jen letecky dotknu několika poznatků, které mne potěšili, více nebo naopak méně, ale které i vedou k některým úvahám a zamyšlením.
Letošní zkoušky z norování, tardičně  v tento letní čas pořádané slovenským Klube teriérů a foxteriérů, se letos po několika vydařených ročnících přestěhovaly do jiných, možná i nových tradičních? prostor. Přes mé počáteční rozpaky (jsem stará konzerva a na novinky a změny mne příliš neužije:) musím říci, že organizace šlapala jako tradičně excelentě a místo pořádání se mi velmi líbilo. V časech klidu - mezi jídlem, pitím, jídlem, spánkem, pitím, jídlem, nakouknutím na noru, jídlem, pitím....mohl si člověk nechat pohled klouzat po lahodném okolí travnatých luk, s krásnou kulisou modré oblohy..... Nadšení u mne vyvolalo zejména objevení sprchy pro veřejnost (což zejména ženského pohlaví znalí návštěvníci akcí lesních chat a mysliveckých zařízení a jiných obdobných kulturních prostor, jistě pochopí:) ale také vleikánský zastřešený prostor pro případ nepříznivého počasí i slunečního úpalu. Počasí nám letos přálo ukázkově a tak snad se nenašle jeden jediný "zádrhel" na celé vydařené akci. Ano, vlastně....okolní louky v ten čas hostily snad stovky žab. A ty žáby v noci dělaly takový randál, že se prostě nedalo venku spát! (Někteří teda tvrdí, že to bylo nedostatečnou hladinou alkoholu v krvi:)
 

O pár týdnů později, taky již tradične, jsme v přátelském duchu - zejména bordrařském:) oslavovali v dokonalém prostředí "svátky Cyrila a Metoděje" a ti, kdož je slavili poctivě, slavili od pátku až do nedělního odpoledne. Krásné svátky to ale máme. Myslím, že za všechny můžu poděkovat za bezvadnou organizaci!

Ač výstavní kynologické megaakce již pár let poctivě pokud možno vynechávám, letos jsem po nějakém čase opět jednu navštívila, jako chovatel svého odchovu a jeho vystavovatel. Byla jí mezinárodní výstava Intercanis. Člověk občas musí vstoupit i tam, kam ho to příliš neláká, aby se ujistil, že ke své nechuti má důvod. A ten na sebe nenechal dlouho čekat.
Všem je dnes známo, co taková akce "stojí peněz" kapsu vystavovatele. I proto volíme pečlivě a uvážlivě, které navštívíme. Kamarádka si pro příznivé reference vybrala akci se zajímavým rozhodčím. Měla štěstí. Border teriéři v sobotní den měli avízovaného rozhodčího v kruhu. Na rozdíl třeba od kokrů, kde původní finská delegátka byla v propozicích po uzávěrce změněna na rozhodčí ze Slovenska a v reálu se vystavovatelé opět dočkali čekého rozhodčího, který u nás v kruhu není ničím neobvyklým (což jistě potěší ne jen ty, kdož jezdí "na rozhodčí", ale i ty, kdo sbírají tituly pro udělní šampionátu a opakovaně se neplánovaně setkávají se stále stejným posuzovatelem - že by účel naší střešní organizace, který donutí vystavovatele, kterých rapidně po desítkách až stovkách ubývá, vytáhnout za další akci další peníze ze svých kapes??)
Rozhodčí v kruhu bordrů měl přiděleno k posuzování 126!! psů různých plemen. Počet již tak poměrně vysoký. Ihned po příchodu posuzovatele  jsme se dozvěděli, že k již takovému počtu mu organizátor neplánovaně přiděli ještě dalších 20 zvířat k posouzení. Rozladění nad tímto krokem bylo na rozhodčím citelně poznat. Nední divu. Kolik pak mohl v daném čase pro posuzování věnovat jednotlivým psům?? Nehledě k tomu, že např. rozhodčí, který není specialista na dané plemeno se nad jeho posuzováním musí i déle rozmýšlet, aby psy ohodnotil správně? A tak se stalo, že z plánovaného kvalitního posouzení sešlo. Rozhodčí neměl čas si jednotlivé psy ani prohmatat, což při vší úctě k jeho osobě, bylo na výsledcích posuzování poznat.
Když už nemají soudnost organizátoři, možná by měli se začít zamýšlet nad takovými podmínkami samotní rozhodčí, protože vystavovatelé zřídka kdy budou své negace z posuzování obracet vůči organizátorům, ale právě vůči rozhodčímu. A věřím, že každému posuzovateli záleží na tom, aby jeho práce v kruhu byla majiteli, chovateli i vystavovateli hodnocena a příjmána kladně. Dostáváme se však bohužel do spirály, kdy rozhodčí často nad nevhodnými podmínkami k posouzení (ať již velikost kruhu, počet psů,...) raději mlčí, byť jim jde o jejich kvalitní jméno, než aby si "rozhněvali" organizátora, protože příště je tento nepozve a rozhodčí přijde o své peníze, možnost hladkat si v kruhu ego a jiné příjemnosti...... Ti kdož na takové věci netrpí, neměli by asi začít zvažovat si svou vlastní rozhodcovskou čest chránit? Nedá se čekat, že když jí dají všanc penězuchtivým organizátorům, že někdo to udělá za ně.

  Aby to nevypadlo, že má úvaha pochází z ublíženého dojmu, že jsme neuspěli:) fena kamrádky Bona Venia Brakemon získala res. CAC, což v řadě známek velmi dobrých a dobrých můžeme určitě počítat za úspěch:) Jen si nejsem jistá, zda tento výlet za úspěšný považovala také majitelka feny, která doslova za pár sekund pozornosti rozhodčího "vyhodila" téměř 1500 kč? A to má štěstí, že měla na výstavu relativně krátkou cestu!

V létě je všeho víc než dost. Proto doslova na poslední chvíli jsem vyšetřila čas abych na skok zajela okouknout první setkání bordrařů pořádané nově vznikajícím klubem pro plemeno Bordet terier klubem CZ. Akivita založení nového klubu, tak jako u všech plemen kde se tak děje, vyvolala v příznivcích plemene rozličné názory a postoje pramenící ať již z osobních sypmatií či nesmypatií lidských aktérů, z rozdílností názorů na fungování nového a stávajícího klubu nebo z jiných důvodů. Všichni mají na své názory právo a mají také právo se podle nich chovat. Mají právo tuto aktivitu nepodpořit, nebo naopak se k ní přidat. Stejně  tak by měl mít z logiky věci právo kdokoli aktivitu založení nového klubu využít, má-li dojem, že má se svou cestou druhým co nabídnout.

 Nedivím se mnohým dnešním chovatelům při kynologickém dění v naší zemi, že se snaží najít si "svou" cestu a své možnosti jak v této kynolgické džungli chovat tak, jak jim velí srdce a rozum, bez různých "paňáců" nad nimi. Ve světě zájmové činnosti a naší zábavy, kde bují korupce stejně jako v politice, kde si členové předsednictva naší střešní organiazce příjímají úplatky a podle nich "řídí" NÁŠ (nikoli jejich!!) kynologický svět, kde vrchní představitelé klubů si dovolí mnohdy zhýralosti nejvyšší, jako vědomé a účelové překrytí feny již kryté jiným plemeníkem, kde "po dvoře" poradců chovů a předsedů běhají psi, jejichž rodokmen ani z 50% neodpovídá skutečnosti, a kde nic z toho ona "vrchnost" střešní organizace nemíní řešit ve prospěch řadových chovatelů a psů s průkazem původu, ale také nedělá nic proti neuvěřitelnému množení psů v množírnách, psů bez původu a kvantu chudáků v útulcích jen s odbytím, že "toto" se jich netýká! Překvapivě se však dozvídáme, že mnoho chovatelů, kteří desetiletí se snažili svůj chov vést podle pravidel tak, aby mohli na své odchvy získat půrkaz o pvůdou FCI končí jako chovatelé psů bez PP, protože  na chov psů s PP již nemají "finace". Místo aby se orgány ČMKU zaobíraly takovými skutky, které podpoří chov psů s PP a omezí nekalé množení psů bez PP, zajímají se mnozí v čele naší organizace jen a pouze o své vlastní výdobytky!

 Proto, že jsem zastáncem rovnosti, chci aby ti, kdož chovají psy bez PP byli povinně registrovaní, tak jako chovatelé psů s PP. Aby podléhali kontrolám SVS a FÚ, aby měli stejné povinnosti, aby jsem si byli "rovni". Aby ti, kdo chovají psy s PP nebyli postaveni do nevýhodnéhé pozice vůči množitelům psů, v čemž nám ČMKU není nápomocna, tudíž napomáhá rozvoji chovu psů bez PP, byť je to proti jejím stanovám! Proto také chci, aby každý měl možnost rozhodnout o svém chovu a svých psech bez "paňáců" v klubech, kteří mnohdy o chovu ví méně než běžně průměrně vzdělaný chovatel zájmového chovu. A jediná cesta k tomu je mít možnost spolupracovat kdy chci a s kým chci, což v současném nastavení naší kynologie možné není! Ano, proto vedu s naší organizací několikaletý boj a za přispění velké pomoci mé kamarádky jsme došli v současném čase k tomu, že naším právním zástupcem byla na střešní národní organizaci, ČMKU, ve věci nemožnosti zastřešení dalších chovatelských klubů (a tím možnosti zrušení monopolního chování určitých "vybraných" zájmových skupin zastřešených ČMKU) podán podnět k prošetření její činnosti k ÚOHS.

  Česká kynologie je poněkud (díky pár figurkám, které odmítají respektovat rozhodnutí většiny) "popletena". Vím, že náprava je těžká, ale věřím, že je možná. Doufám, že i bordraři budou mít tu možnost se za čas rozhodnout, kterému z klubů dají svou důvěru a kdo jim jde "na nervy".)...a třeba se někteří ještě dožijeme toho, že budeme moci chovat svobodně natolik, že nebudeme muset skládat poklony zvoleně vyvoleným žádným......??

Jsem šťastná, že můj svět naplňují různé zájmy a nemusím se uchylovat jen k módním monotónním diskuzím o psech na "fejsu", ale mohla jsem po mnoha, mnoha letech navštívit třeba i letní kino. Obloha byla krásná, sametově černá a plná hvězd. Děkuji Evženovi a Šárce, že tady kousek "jsou" a můžu se s nima kamarádit:) a taky s jejich dalšími koňáckými přáteli.... Také se mi jistě bude hodit, že jsem se konečně naučila kouřit vodní dýmku. Jeden jistě neví, co v životě bude potřebovat.) Děkuji kamrádce Alence a jejímu synovi, kteří mne uvedli do vůní a tajů čajoven. Jsou okamžiky, na které se nezapomíná....

Za skvělý den musím bezesporu nazvat ten, který jsem strávila na přehlídce fríských koní, na svodu pořádaném CSFHO  07. 09. v Hradištku u Sadské v příjemném areálu jezdecké školy Equus Kinsky. Počasí bylo pohádkové, koně byli pohádkoví ještě více a příjemná atmosféra tvořená všemi lidmi k tomu vykouzlila malebně krásný den. Místy mi přiznávám, běhal mráz po těle. Poděkování tedy patří organizačnímu týmu, ale i vodičům koní, které nekryticky obdivuji za jejich ne jen fyzické výkony ale i mnohdy viditelnou radost a nadšení z jejich "práce". Musím říci, že  tito "běhací muži" sice nespadají do kategorie mých typů, protože by se ke mě svou konstitucí vůbec nehodili:), ale o to víc obdivuji, kde ve svých útlých tělech nachází tolik sil zvládnout mnohdy hůře (neřku-li špatně) spolupracujícího fríského koně, který v pohybu připomíná létající dělovou kouli.
Parádní černí koně, nablýskaní tak, že po doteku ruky by jim na těle zůstávaly ťápoty, vlající hřívy, energie čisčící ze snahy se pořádně rozběhnout a u těch opravdu TOP i z té chuti "ukázat se", byla elektrizující. Kulisa v podobě komisařů v buřinkách a bíle oděných vodičů dotvářela skvělý obraz. Tuto harmonii bohužel na závěr skvělé show kazili samotní majitelé úspěšných koní, kteří se vedle nich v předvadišti ukazovali při vodění a přebírání v úborech hodných, řekěme, když lépe, všedního oděvu. Muži i ženy v ryflích a různých kraťasích s triky, vedle byť uhoněného ale "ošlajfkovaného" vodiče, slečna v kapri elesťákách ve sportovním triku na nohou s čímsi podobnému plážové obuvi aj. modifikace společenského oděvu, který bych u takové akce předpokládala, mne toršku zklamalo. Jediná dáma přišla si pro svého krásného koníka v klobouku! Díky za to, vím, že to jde!
A moc se těším na příští ročník!

svod fríských koní

další foto ZDE

 

 

18. 06. 2013

letní víkend
Psí svátky v krásný letní víkend.

Letos tomu chtělo, že po dva víkendové dny se konaly dvě prestižní výstavní akce. Ve slovenském Báči se konala Speciální klubová výstava anglických kokršpanělů, která hostila atraktivního anglického rozhodčího, pana M. Masterse, který jetaké pozván k posuzování kokrů v roce 2015 na Crufts, a v neděli byla pořádána speciální výstava border teriérů ve Štokách u Jihlavy, kde feny posuzoval ing. R. Kanás ze Slovenska a psy pan Z. Kitliński z Polska.

Slovenské akce mám roky ve své oblibě a tak po loňské návštěvě v Báči i letos, zejména při přečtení jména rozhodčího, jsem se rozhodla tuto se svými psy absolvovat. Náš černý mladý pes navíc ve svých dvou a půl letech již by měl i splnit nějaké ty podmínky k uchovnění, a tak jsme se v pátek vydali vstříc těmto dvěma akcím.
Jelikož z duše nesnáším ranní vstávání, ráda jsem využila možnosti si cestu v pátek zpříjemnit návštěvou kamarádky (Domesday), která do noci se mnou vydržela „kvákat“ při finální přípravě Rawela i přežila mé nervové šílenství, když jsme ráno cestou trošku zabloudili. Děkuji:)
Ráno nás v kruhu pod stromy, které poskytovaly blahodárný stín uvítal přepychově sečený anglický trávník, „klubová“ snídaně a milé přijetí. Pan rozhodčí s typickou anglickou přívětivostí a odborností s přehledem odposuzoval 55 přihlášených psů, při čemž jsme se přesvědčili, že ani tituly nebyly udělovány nijak automaticky.
Velmi mi polichotila jeho slova na adresu mého černého pokladu o jeho správném typu. Jeho slov si velmi vážím. Musím také poděkovat majitelům mých dalších dvou odchovancům za ochotu strávit zde s námi čas. V katalogu jsme tak měli sice „jen“ tři zástupce našeho chovu, ale jako chovatel si cením jejich předvedení, protože jsou „čistými Brakemony“, když již i jejich rodiče jsou mými vlastními odchovy. Toto je pro mne nejvyšší stupeň chovatelské práce – kvalitní odchovy rodící se z našich vlastních psů.

Po výstavě jsme spěchali zpátky, protože nás čekal ještě přejezd za kamarády do Štok, kterým děkuji za příjemně strávený večer. Hodně se jsem s vámi zase zasmála:)

I když v noci přišla přeháňka, ráno na výstavě nás vítalo sluníčko. Asi všichni jsme doufali, že se nebude opakovat loňský propršený ročník. Počasí letos bylo téměř ukázkově ideální.
Feny – a tedy i oba naše přihlášené psy, posuzoval nám ne neznámý rozhodčí, jehož kvalit si cením. Ing. R. Kanás patří k rozhodčím, který neustále pracuje na zdokonalování svého posuzovatelského pohledu na bordry a ve spojení s jeho přehledem, kdy posuzuje v různých zemích, vyplývají z jeho úvah zajímavé postřehy. S přihlédnutím k tomu, že sám aktivní chovatel a výborný vystavovatel teriérských plemen mnoho jeho úsudků nás může podnítit k zamyšlení. Je mi tedy potěšením, ne jen posouzení mé mladé feny, která se jeho rozhodnutím stala ve velmi silně obsazené třídě 26 přihlášených fen nejlepší mladou fenou českého chovu, když stála jako výborná na 3 místě za dvěma špičkovýma importovanýma fenama, ale také že se s námi na závěr podělil o své postřehy na psy i výstavu jako takovou z jeho pohledu.
Přiznávám svou počáteční nedůvěru v posuzování polským rozhodčím, nicméně jsem ráda, že svůj úsudek musím poopravit. Pan Z. Kitlinski, jakož to muž mi neznámého jména předvedl při posuzování psů výbornou práci. Nekonaly se tak předvídané „hodné“ známky, a výjimkou nebylo ani ohodnocení „dobrá“. Také udělování pořadí ve třídách povětšinou odpovídalo mému divácké hodnocení. Během posuzování jsem vyslechla také některé zajímavé výroky k jeho pohledu na náš chov. I ony byly inspirující.
Doufám, že pořadatelé byli stejně zvídají jako my s kamarádem (Borderoba) a přetlumočí všem zainteresovanými zajímavá slova rozhodčích. (Kdyby ne, ráda se skutečnými zájemci proberu při dalším setkání.)

My vystavující jsme si za ta léta již jaksi na mnohé „zvykli“. Na dobré se zvyká rychle, ale při své přizpůsobivosti a taktu vůči organizátorům jsem si jako vystavovatelé zvykli i na to, co již tak dobré není a prostě to přijímáme jako fakt k dané akci….. Většina z nás skalních vystavovatelů se již „popasovala“ s absolutně nevyhovujícím svažujícím se a nerovným terénem v kruzích, kdy se snažíme takticky využívat vše, co lze. Často v náručí poponášíme psy, aby se je dalo vůbec ustavit tak,aby horní linie psů nebyl narušeny různými proláklinami, aby „prdele“ neměli výš než kohoutek stavíme jim hrudní končetiny na různé drny…. Při předvádění mechaniky brzdíme psy při pohybu z kopce, aby nenacválali, při pohybu do kopce je povzbuzujeme, aby pokud možno udrželi setrvalý kmih a posun končetin byl plynulý. Při tom všem musíme občas přidržet psovi hlavu vzhůru, když šlápne do prohlubně, a nemá –li vypadnout z tempa. Ano, my „neremcáme“ a snažíme se překvapeným rozhodčím, kteří tento terén spatří prvně, co nejvíce ulehčit práci. Nicméně kolik nastoupí do kruhu „ostřílených handlerů“? Kolik je naopak nováčků, kteří stále dokola vodí psy na různých obojcích a nevhodných vodítkách, neumí psa postavit na stůl tak, aby rozhodčí nekoukal na jejich záda, ale psa? Kolik jich stále není schopno předvést psa ani v klusu a nutí psa pohybovat se po kruhu krokem s horní linii a la velbloud?? Skláním se nad prací rozhodčích, kteří v tomto prostředí odborně a správně ohodnotí předváděné jedince. Počítám, že i dobrá znalost anatomie a někdy i jistá dávka představivosti jim musí být vlastní.

Výstavní poplatek je jedna věc, že si připlatíme 50 kč na psa za čím dál „chudobnější“ výslužku vzorečků granulek a pár krmivářských plakátků, by mi bylo jedno. Asi si mnozí ani nevšimnou, že pomalu ubývají „honosné“ dary pro výherce, kdy některé navíc pochází (díky za ně) z rukou samotných rozhodčích a zahraničních hostů, přátel významných chovatelů, kteří občas na tuto pro nás zajímaovu akci přijedou, to také pominu. Nejezdíme si přeci na výstavy pro „dárky“, nicméně chování organizátorů mne poněkud zaráží, zejména v kontrastu hodnocení dvou po sobě jdoucích takto významných akcí.
I přesto, že je na snadě, že některé organizátorky ve Štokách bývají místy nervózní a nevrlé, protože přeci každý se snaží aby jeho akce byla úspěšná, líbila se, povedla, nejde pominout, co asi má zdravé nervové vypětí společného s popudlivostí hraničící s arogancí vyplývající z hlouposti. Místy mám pocit, že se to zvrhlo v „vy všichni buďte tolerantní, chvalte mne, velebte, a držte ústa…“. Tak nějak pár akcí mám již i jako organizátor za sebou, a ne že ne, a po pravdě, nedovolila bych si takto se chovat ke své veřejnosti, kdy předně vystavovatel – jeho pes a jejich blaho je mi, organizátorovi nade vše! Každý průměrný majitel, natož vystavovatel, anébrž úspěšný, je rád, za trvalou upomínku a možnost prezentace svých úspěchů na tak významné akci. Proto ty úspěchy tam také mnozí jezdíme! Je to přeci jen soutěž a každého nás úspěch těší. A tak fotografie, zejména v dnešní době sociálních sítí, a internetového přenosu informací je žádoucí „bonus“ k výhře. Proto dnes téměř každá „lepší“ výstava se neobejde bez řádného fotografa. Také roky bylo zvykem, že úspěšné psy ve Štokách zvěčnila profesionálova ruka pana Tichého. Všichni se na jeho obrázky těšili. Ne tak tomu je již po druhý rok za sebou. Jakož to člověk znalý základů fotografie psů, vybaven alespoň průměrnou zrcadlovkou se na mnohých akcích snažím zachytit, alespoň co stihnu. Však také jako vystavovatel vím, jak ráda jsem za obrázky, které mi někdo vytvoří, když předvádím svého psa, nebo zachytí ten prchavý okamžik radostné události z mého úspěchu. Jsem proto ráda, když se mi fotografie povedou a můžu jimi potěšit druhé.

I tentokrát mi to nedalo a alespoň v závěru jsem chtěla pořídit fotografie nejcennější pro vystavovatele. Všichni kdož mně léta znají, ví, že je skutečně nehamouním do vlastní sbírky:) a jsou dány ku potřebě komukoli (tedy i pořadatelům). Jaké bylo mé nemilé přakvapení, když jsem se snažila v kruhu vytvořit vhodné světelné prostředí pro pořízení alespoň trošku slušných fotek, jak jen lze s digitálem za přímého ostrého slunečního světla, že velmi nevybíravě jsem byla napadena paní organizátorkou, že v kruhu (po posouzení a udělení titulů!) nemám co dělat!! A že ony si pořídí fotografie samy. Nu což, když už nevyhrál asi její pes a její fota nebudou ta slavná, nemá nárok nikdo!? Je krásné když toho umíme mnoho, a musí být skvělé, když umí někdo všechno. I podprůměrným autmatem vytvoři reprezentativní foto:) Věřím proto, že jej majiteli vítězného psa zašle.
V kontrastu se zaplaceným profesionálním fotografem zachycujícího atmosféru i psy předešlý den u kokrů na speciální klubové výstavě slovenského Cockerspaniel clubu jsme byli v neděli u bordrů Klubu chovatelů teriérů, v toto směru jako „chudí příbuzní“.
Kvalitou do kokřích fotografií pana Milana Mogory mám daleko, ale snad aspoň něco jsem stihla „ukořistit“ a obrázky potěší ty, koho mají. Najdete je v mé víkendové výstavní galerii.

Těším se, se všemi kamarády a příteli, na brzkou stejně krásnou, viděnou.

Special club show, Báč (SK) - judge M. Masters (UK)
Virtual Reality Brakemon - CAC
Pai Rawa Brakemon - res. CAC
Sarai at Domesday Brakemon - excellent II.
Special show, Štoky (CZ) - judge ing. R. Kanás (SK)
C´est La Vie Brakemon - excellent III.
Bona Venia Brakemon - excellent

 

04. 06. 2013

 Nová fota / New photos C ´est La Vie Brakemon , Bayou Viam Brakemon

 

28. 05. 2013

Občas musím vzít kalendář, abych si vzpomněla na data. Není to sice tak dávno, co bylo před týdnem, ale čas běží kosmickou rychlostí. A pořád se něco děje…..a zážitek střídá zážitek….Ten poslední víkendový patří pro mne do kategorie nezapomenutelných. Jsou totiž věci, které se nám dějí jen jednou za život.

Před 8 měsíci jsem se rozhodla. Přivezla jsem domů velkého černého koně. Velký černý kůň se (alespoň v mých očích:-) ) z ošklivého káčátka vyloupl v krásného černého koně. A protože náš kůň byl výcvikově netknuté zvířátko, nastal čas jej „zaškolit“. Někdy i mi se stane, že mi osud nachystá takové malé radosti, malé štěstí… A tak jsem ho tentokrát dostala v podobě jednoho z nejlepších „koňských mistrů“, kterého máme s Woly, mým černým koněm, doslova „přes kopec“. A tak jsem Woly před měsícem odvedla, lesní cestou, do koňské školy.

Zdejší náš „zaříkávač koní“ (lidským jménem Evžen Blecha) tedy s Woly měsíc čaroval a vykouzlil mi jezdeckého koně.) 
O víkendu jsem se jala školit (autoškola, koňoškola…v obou je nezbytné se řádně účastnit školení) tomu, jak se „s tím“ zachází.
V sobotu dopoledne jsem dostala koně, špagát a „kouzelnou hůlku“ a šla jsem s ostatními jí máchat na jízdárnu. No, dobrá, trošku už nám to šlo, protože Woly už vysvětlili co se po ní chce. A tak i když můj mozek sice trochu zaostával, tak s koněm, který trochu umí číst myšlenky se dá nějak domluvit:) (Pokud chce.)

WolyStrávila jsem příjemný den a večer s lidmi stejné vize: něco se naučit, něco na sobě zlepšit. Je to fajn pocit. Nějak musím říct, poslední léta nevidím moc často nějakou pokoru a snahu se zdokonalit. Asi už se to v mém věku a v psím světě moc nenosí. A nahrává to tam takovému lehkému „bubřit ego“- všechno vím, všechno znám, jsem machr, všude vyhrávám…..
Takový kůň vám ale na vaše ego kašle. Váží několik metráků a pokud nepřistoupíte na vzájemnou hru (a neumíte jí hrát), jde si po svých (v lepším případě vás jen nechá za sebou, když vidí kus žvance).

A v neděli na nás došlo…. Byla přivedena Woly, a absolvovala se svým panem učitelem své tradiční pocvičení. Postupně, tentokráte až do stádia cvičitelova oblečení do ochranných pomůcek, pro případ nehody, a prvého jejího vykročení s řádně usazeným jezdcem na zádech. Jo koukala holka:) Kdyby mohla na své záda vidět ušima, byla by asi raději. Ona je Woly taková kontrolorka. Všechno musí mít řádně pod dohledem. To jsem ještě spokojeně držela foťák…. než …než jsem si mohla zkusit poprvé sednout na svého vlastního koně. Nevím jak jsem tři minuty naší slávy v kruhové manéži přežila bez dechu, ale bylo to supéééér:)Woly
Počasí sice bylo polodivoké, ale k focení přející a tak můžete nasát atmosféru a vidět naši Woly "poprvé"....

 A aby to nebylo vše jen o mé nové obr zálibě, tak zase šupky hupky zpátky do reality. Minulý víkend byl taky fajn, vyšlo počasí a rozhodčí i terény…..a tak jsem v příjemné společnosti strávila sobotu, abych s naší mladou bordří naději C ´est La Vie Brakemon splnila chovnou podmínku. Lovecké zkoušky vloh. A bylo to fajn, protože naše o něco mladší rodina, Bona Venia Brakemon obstarala své majitelce (a vůdkyni) jejich první pohár! No holky to jsou šikovné!
Neodpusitla bych si, kdybych nepoděkovala svému kamarádovi Karlovi (Skamika), díky jehož přičinlivosti jsem mohla se Seli tyhle zkoušky absolvovat, když jsme na celou přírpavu na ně měli jen týden. A nácvik disciplíny "stopa vůdce" by byla pro jednotlivce docela krkolomnou aktivitou.
zkoušky vloh

 

18. 05. 2013

Chodíme s Woly "do školy"....

Forweta
a věřím, že mému koni mé snažení přijde úsměvné....až se z toho neudrží na nohou....
Woly
Ale jednou...!!!

Člověk musí mít vysoké cíle! .)

 

01. 05. 2013

O víkendu jsem se poflakovala.... Zbírala jsem informace:) a užívala jarní pohodky na kurzu zapřahání pořádaném ACHFK na Terezovském dvoře v Terezíně u Čejče, protože učit se má člověk stále a od těch nejlepších. Děkuji za tuto příležitost a doufám, že si brzy nějakou akcičku zase zopakujeme.)
Počasíčko k focení jako stvořené a z téměř tisícovky fotek pro pokoukání jsou nějaké TADY

zaprahani

 
...z událostí
Crufts 2012

 Jak se vybírá ten "správný"......

 

.....  ženich pro naše psí holky:)

Kontakt